Naši autoři

Leoš Kyša je novinář, publicista, scénárista a především spisovatel sci-fi a postapo fantasy. Znáte Františka Kotletu? Tak to je on, resp. jeho pseudonym. Jeho poslední "kotletovka" s názvem Černá smečka vychází právě pod značkou FOBOS. Pod vlastním jménem vydal oblíbený Sudetenland, který vyšel na podzim pod značkou Vendeta. 

Pojďme se mrknout na Vaše začátky. Svou první knihu jste publikoval v roce 2009. Zkoušel jste se na literárním poli prosadit dlouho? Psal jste si „do šuplíku“? Nebo nebylo na psaní kvůli novinářské a redaktorské činnosti moc času?

Já jsem nikdy neměl žádný šuplík. Taková vymoženost na Bruntálsku, člověče, zbláznil ses? Psát jsem začal už někdy na základní škole. Měli jsme tenkrát bandu středověkých válečníků. Dřevěnými meči jsme se mlátili v lese s jinou hordou plnou zbabělců a zoufalců, která shodou okolností vždycky vyhrála. Abych své spolubojovníky vytrhl z depresí, začal jsem psát kroniku našich bojů v nichž jsme vždy slavně zvítězili. Co bylo psáno, bylo dáno. Dnes si už lidé pamatují jen naše četná vítězství díky mé kronice. Postup osvědčený tisíciletími lidské historie. Pak jsem psal nějaké povídky na střední škole, což byly strašný bláboly. Naštěstí mě na vysoké škole pohltil alkoholismus a pak zase novinařina. Vrátil jsem se k psaní před třicítkou a pak už to šlo nějak moc rychle.

Proč jste začal psát právě „kotletovky“? Ovlivnila Vás něčí tvorba? Zde se samozřejmě nabízí Jiří Kulhánek.

Jiří Kulhánek je bůh, co si budeme. Říkám to pořád a nikdy nepřestanu. Naučil nás psát dynamicky a zábavně. Ukázal nám, že fantastika nabízí víc než jen fantastické kulisy. Ovlivnil víc než jednu generaci autorů a také čtenářů. Kdysi mi napsal, že moje povídka Poutník z Mohameda není špatná, což od něho byla pocta naprosto neskutečná. Jen proto jsem z ní udělal následně román.

Svou pravou identitu jste odhalil až v roce 2017. Co vás vedlo k tomu ukázat svou pravou tvář?

Je to dlouhý a vlastně už známý příběh. Kotleta byl velký vtip a zábava. Vznikl v době, kdy jsem se věnoval ale právě novinařině a potřeboval oddělovat své dvě identity. Když jsem pak žurnalistiku opustil, mohl jsem už říkat, že já jsem já.

Proč a jak vůbec Kotleta vznikl?

Protože příběhy jsou nakonec vždycky víc než realita.

Vaše příběhy se těší stále větší oblibě a duo Kyša/Kotleta se stalo pojmem. Užíváte si slávu plnými doušky, nebo jsou i chvíle, kdy si říkáte, že byste raději zůstal v „utajení“?

Užívat si slávu plnými doušky může jenom psychopat. Je fajn, když můžete dělat, co vás baví a mluvit s lidmi, které to baví taky. Všechno ostatní je jenom kouř z pochcanýho ohniště.

Jako jeden z mála českých autorů jste dokázal dostat své knihy do zahraničí. Jak jste toho dosáhl? A jaké tam slavíte úspěchy?

Co se pronikání do zahraničí týče, je to stejně jak když začneš vydávat v Česku. Někdo to s tebou prostě zkusí a když to začne fungovat, je o tebe větší zájem jak v té zemi, tak kolem ní. Obecně o české knihy ale nikdo moc zájem nemá. Není žádný hlad po českých autorech, co by někdo potřeboval ukojit. Prostě musí postupně vzniknout. V Polsku se zatím daří nečekaně skvěle. V USA je to složitější, tam je každá ryba menší než kdekoliv jinde, aby tam mohly vyrůst velryby větší než ve zbytku světa. Moje knihy tam vychází jenom na Havaji, což je jak známo ostrov s nějakým milionem obyvatel, takže si nemůžu stěžovat, že by se tam Kotleta adekvátně neuchytil.

Vašich posledních dvou knih, Sudetenland a Černá smečka, se ujalo Naše nakladatelství. Prozradíte nám, co Vás vedlo ke změně nakladatele?

Můj editor v Právu Pepa Hora říkal, že stagnace je kastrace, ale každá změna je k horšímu. O tom druhém, co se týče Dobrovského, naštěstí nemůže být řeč.

Bude spolupráce pokračovat i do budoucna?

Oběma knihám se daří víc, než by kdokoliv z nás čekal, teda s výjimkou Adama Pýchy, který je, jak známo knižní věštec, takže bych určitě rád.

Novinka Černá smečka vychází pod značkou FOBOS. Co na tuto edici říkáte? Sledujete tituly, které v ní vychází?

Jasně. A také chystám pro fanoušky FOBOSU nějaká velkolepá překvapení v podobě projektů, co jsem dlouho nosil v hlavě, ale nenašel nikoho tak odvážného, nebo možná šíleného, aby do nich šel. Až teď.

Co mohou čtenáři od Černé smečky očekávat?

Napsal to František Kotleta, takže víc asi ani nemusím říkat.

Vaše NEJ kniha, film a hudební skupina?

Spolčení hlupců, Společnost mrtvých básníků, Psí vojáci.

Jaké máte plány do budoucna? Předpokládám, že jedna z hlavních věcí je dopsání série Legie, kterou tvoříte společně s Kristýnou Sněgoňovou.

Je to tak. A taky další kotletovka a na podzim příštího roku kyšovská detektivka.

Leoši, díky a rozhovor a přeji Vám, ať má Vaše hvězdná dráha dlouhé trvání.