Naši překladatelé a redaktoři

Aleš Drobek překládá z angličtiny už přes dvacet let. U zrodu jeho překladatelské kariéry stály amatérské překlady titulků seriálu Futurama.  Zpětná vazba bez servítek, kterou mu dávali fanoušci na portálu titulky.com, ho náležitě zocelila, takže se do následné profesionální spolupráce s několika nakladatelstvími vrhl nebojácně a s nadšením. Od počátku se věnuje především vědeckým populárkám, ale má rád také sci-fi, fantasy, historické romány nebo kriminálky, mimo jiné i proto, že jejich autoři na rozdíl od vědců umějí psát. Posledních deset let je aktivní také v komunální politice, což představuje k samotářskému a stresuprostému datlování do klávesnice ideální doplněk.

Překladatelem jste více jak 20 let. Je Černý jícen i přesto první knihou, kterou překládáte pro FOBOS?

Pro FOBOS ano, ale pro Naše nakladatelství jsem v minulosti přeložil již tři romány.

Kniha Černý jícen je již druhá od Ronalda Malfiho, která pod značkou FOBOS vychází. Tou první byl skvělý thriller Pojď se mnou, který je dle mého jedna z nejlepších knih loňského roku. Anotace Černého jícnu vypadá opět hodně dobře a může trošku evokovat Kingův román To. Mohou se čtenáři těšit na pořádnou dávku temnoty?

Ronald Malfi je v médiích často označován za duchovního nástupce Stephena Kinga, ale i kdyby nebyl, čtenáři by to, myslím, sami poznali hned po několika stránkách. To, jak Malfi dokáže budovat a zahušťovat atmosféru, až je za chvíli jako sirup, a jak umí pracovat s postavami, opravdu nápadně připomíná Kingův styl. Překlad Černého jícnu jsem si hodně užil, celým textem už od začátku prostupuje lehké mrazení v zádech, které vygraduje v konec, který bych si osobně nechal raději na nějakou prosluněnou pláž než na temný podzimní večer.

Máte za sebou něco kolem šedesáti přeložených knih. Z jaké máte největší radost / nejlepší pocity? Tuším, že by to mohla být trilogie Vzpomínky na zemi?

Ano, z trilogie Vzpomínka na Zemi mám velkou radost, hlavně z toho kritického a dokonce i komerčního úspěchu. Ani ve snu jsem nečekal, že takhle „tvrdá“ sci-fi se bude tak dobře prodávat. Ale neméně dobrý pocit mám z překladu legendární Atlasovy vzpoury od Ayn Randové. To je velmi politická, polarizující kniha, takže ji čtenáři rovným dílem milují i nenávidí, ale z čistě překladatelského hlediska to byla nesmírně zajímavá výzva, na kterou hned tak nezapomenu.

Co říkáte na pozici překladatelů v Česku? Myslíte si, že by se měli dostat do širšího povědomí čtenářů?

Tu a tam některý překladatel v obecném povědomí ulpí, například profesor Martin Hilský, legendární překladatel Williama Shakespeara, nebo Jan Kantůrek a jeho překlady slavné Zeměplochy. Ale málokdo by už dokázal jmenovat třeba i překladatele jiných slavných děl, například Pána prstenů nebo Harryho Pottera, natož autory těch stovek, možná tisíců dalších překladů, které u nás každý rok knižně vyjdou. Proto se taky u nakladatelů přimlouvám, aby překladatele uváděli na přebalech, a například právě Naše nakladatelství mi už v tomto dvakrát vyšlo vstříc, za což mu patří velký respekt.

V poslední době se stále více spekuluje o tom, že by AI do budoucna nahradila mnoho uměleckých řemesel. Nemáte obavy i o to Vaše?

Pokud jde o překlad "technický" - nejrůznější příručky, manuály, výroční zprávy - tam umělá inteligence do značné míry nahrazuje člověka už dnes. Dokonce i mnohé novinářské a jiné přímočařejší texty už dnes často překládá umělá inteligence, s určitými lidskými úpravami. Ale umělecký překlad beletrie, je úplně jiný šálek kávy. To by se musela umělá inteligence naučit stejné tvořivosti a způsobu myšlení jako člověk. Musela by se umět orientovat ve složitých kontextech, rozeznávat různé úrovně abstrakce, musela by vědět, co ve kterém jazyce zní hezky nebo nehezky, musela by si osvojit smysl pro humor, ironii, hravost, jízlivost, pasivní agresivitu a mnohé další, dnes ryze lidské zvláštnosti. Možná se tak jednou opravdu stane, ale pokud ano, o profesi se budou bát nejen překladatelé, ale nejspíš i všichni ostatní, kdo se živí "hlavou". A možná nejen o profesi.

Je nějaká kniha, která Vám změnila pohled na svět a dodnes se k ní rád vracíte?

Už jsem zmínil Atlasovu vzpouru. To je román, který, jak už jsem řekl, kvůli nesmlouvavým politickým postojům autorky spousta lidí nemůže vystát, ale málokdo by asi popřel, že to je jedinečný literární počin „mimo kategorie“, který svým způsobem nemá obdoby. Ani já nesouzním úplně se vším, co Ayn Randová hlásá, ale marná sláva, spousta momentů z té knihy mi uvízla v hlavě a ani po deseti letech se jim nechce ven. Před asi šesti lety mi pak změnila život – ze zdravotního hlediska – kniha amerického vědeckého novináře Garyho Taubese Good Calories, Bad Calories (odborná bichle, kterou Taubes později zkrátil na populárnější verzi, která už v češtině vyšla pod názvem Proč tloustneme). Díky ní jsem konečně našel typ jídelníčku a způsobu stravování, který mně osobně i mému tělu velmi vyhovuje.

Máte vůbec čas na čtení? Jaký literární žánr je Váš oblíbený?

Během řízení a sportování mám čas na poslouchání audioknih a v oblibě mám víceméně to, co překládám – sci-fi, fantasy, literatura faktu. Detektivky moc ne, těch jsem sice taky pár přeložil, ale na ty se raději se ženou díváme v televizi.

Jaká kniha Vás v poslední době nejvíce nadchla?

Pokud mám být pravdomluvný, nemůžu si nepřihřát vlastní polívku – byla to právě Vzpomínka na Zemi. Překladatelé samozřejmě mají sklon chválit všechny své překlady, ale tato trilogie je v rámci žánru opravdu mimořádný počin, který určitě zamíchal s dlouhodobým žebříčkem nejoblíbenějších knih nejednomu scifistovi. A pokud můžu mít ještě druhou zmínku – konečně jsem se dostal k vychvalované fantasy sérii Joea Abercrombieho První zákon, která je opravdu tak skvělá, jak se o ní říká.

KNIHU ČERNÝ JÍCEN ZAKOUPÍTE ZDE