Naši překladatelé a redaktoři

Kristina Dohnalová Šťastná stojí za překlady knih Ti, co vidí a Ti, co zemřeli od J. R. Erickson, které vyšly pod značkou FOBOS. Kromě toho přeložila i titul Nejistá oběť od Claire McGowan, který najdeme pod značkou Vendeta. Co o sobě prozradila ve svém medailonu a v rozhovoru s Alešem Richterem?

Jsem překladatelka, lektorka angličtiny, věčná studentka, ale především máma tří dětí s neutuchajícím zájmem o vše, co je spojené s angličtinou. Po střední škole jsem si sbalila kufry a odstěhovala jsem se do Velké Británie. Žila jsem v malé vesničce Cocking na jihu Anglie i v historickém městě Bath Spa, kde jsem studovala na Bath Spa University a zároveň pracovala jako Supervisor pro cateringovou společnost Searcy’s. Po návratu jsem pracovala v jazykové škole, v mezinárodní firmě zabývající se akvizicemi a fúzemi, i přepravní společnosti DHL, našla jsem se ale až u překládání a výuky angličtiny. V současnosti se věnuji projektu Kika’s English, překládám, a studuji anglickou filologii na Ostravské univerzitě. Když zrovna nepracuji, ráda čtu, peču dorty, běhám, a to nejen kolem svých dětí.

Jak dlouho se překládání věnujete? Jak jste se k této profesi dostala?

K překladům jsem se dostala úplnou náhodou. Několik let jsem žila v Británii, cestovala a sbírala zkušenosti, vystudovala jsem tam vysokou, a když jsem se vrátila do České republiky, najednou jsem nevěděla co dál. Když se mi kamarádka zmínila, že potřebuje někoho spolehlivého na překlady, vzala jsem to jako výzvu a vrhla se po hlavě do práce. Slovo dalo slovo, a od překladů smluv, návodů na tanky, barvy a výročních zpráv jsem přešla k překladům beletrie. Překládám asi pět let.

Kdy a kde se Vám překládá nejlépe? Potřebujete absolutní klid?

Nejraději pracuji v noci. Stejně jako když knížky čtu, potřebuji se do nich ponořit, nechat se vtáhnout do děje, což v případě hororů a thrillerů, které překládám nejčastěji, není po setmění, ve velkém domě plném podezřelého vrzání a skřípání, vůbec těžké. Navíc pravdou je, že mi tři malé děti v podstatě nedávají na výběr.

Co ráda čtete? Jaký je váš oblíbený literární žánr?

Nejvíc mě baví dystopické romány. Od Orwellova 1984 až po Znamenitou mrtvolu, kterou jsem četla naposledy a doslova hltala každé slovo. Netradiční způsob vyprávění, provokativní téma i nečekané rozuzlení na mě zapůsobilo tak, že knížku doporučuji kudy chodím.

Znamenitá mrtvola vyvolala hodně emocí a rozdělila čtenářskou obec na dva tábory. Knihu buď milujete, nebo nenávidíte. Myslíte si, že je to dáno nepochopením příběhu ze strany čtenáře? Já osobně v díle vidím dost hluboký podtext.

Rozhodně. Ruku na srdce, knížka není pro slabší povahy. Ani můj manžel ji nedokončil, vadil mu obraz chladné, zvrácené společnosti, která se neštítí dopustit naprosto nemyslitelného zločinu vůči vlastnímu druhu, navíc posvěceného vládou, upraveného zákony a normami, přijatého většinou. Autorka tnula do živého, protože kolikrát už jsme byli svědky nebo účastníky podobné situace? A když se i sám hlavní hrdina stává padouchem, neubráníte se jistému pocitu úzkosti a zároveň ve vás bude hlodat červíček pochybností, protože kdo ví, čeho byste byli schopní vy, kdybyste přišli o všechno, na čem vám záleží?

Od autorky J. R. Erickson jste pro edici FOBOS překládala již knihu Ti, co vidí. Jelikož se jedná o knižní sérii, je hodně pravděpodobné, že budete překládat i další knihy v řadě?

Ačkoliv jsem teď relativně vytížená v rámci vlastních projektů, všechno je možné. Necháme se překvapit.

Ti, co vidí je v podstatě uzavřený příběh. Je druhá kniha s tou první nějak propojena?

I když vás kniha opět zavede do Ústavu pro choromyslné v Michiganu, kde se setkáte se spolkem zvrácených lékařů a obětmi jejich hrůzných činů, román je samostatným pokračováním.

Co můžete o knize prozradit a na co se mohou čtenáři těšit?

Stejně jako první román, nepatří Ti, co zemřeli mezi typické představitele hororového žánru. Nečekejte krvavé detaily ani barvité scény plné násilí. Ačkoliv v něm nechybí děsivé momenty, kdy budete napnutě se zatajeným dechem a mrazením v zádech nedočkavě obracet listy, zároveň zachycuje příběh o bolestné ztrátě, truchlení a pochybnostech o zdravém rozumu, kterým každý z hrdinů nějakým způsobem čelí. Pokud se rádi bojíte a hledáte knihu na dlouhé sychravé podzimní večery, víte, kam sáhnout.

Kristino, děkuji za rozhovor.