Úryvky

Tenkrát v Texasu je nejnovější počin ostravského autora Jana Hlubka, který začíná roku 1956 ve Spojených státech. Ve zpustlém texaském městečku Dead Cow City se tehdy objeví brutální vrah, kterého se kapitán místního bezpečnostního útvaru Travis Candles rozhodne za každou cenu dopadnout. Candles cítí, že aby to zvládl, bude si muset sáhnout na dno a zapsat se do historie krvavým písmem.

Do počáteční části knihy vás uvede úryvek z druhé kapitoly s názvem Děs na drátě:

„Bože, prosím, pomozte mi!“ zaječel ze sluchátka nepříčetný ženský hlas tak silně, že McAbeemu úplně zatrnulo, odtáhl sluchátko od ucha a do obličeje se mu vryla vyděšená grimasa.
 „Kdo volá, prosím?“ tázal se zaskočeně.
 „Ach ne, pro boha živýho! ON JE… ON JE MRTVÝ! JÁ NEMŮŽU… NEMŮŽU! POMOZTE, ZAPŘÍSAHÁM VÁS!“ křičela volající tak hystericky, že jí rozuměli každé slovo všichni v místnosti.
Ta žena měla v hlase neskonalou hrůzu. S ničím podobným se žádný z přítomných nikdy nesetkal. McAbee nevěděl, co si počít, těkal očima mezi svými kolegy, zatímco ze sluchátka tekly další a další peřeje zoufalých slov a výkřiků.
 „Joshi, do prdele, ať řekne adresu!“ naléhal Candles energicky.
 „Madam! Madam, prosím…,“ opakoval McAbee, zatímco se mu kapky studeného potu leskly po celé tváři a z dálky vypadaly jako drobné krystalky ledu. „Povězte mi, kde jste!“
„Bože, on je tak zlý! Zabil ho… ZABIL HO!“ reagovala žena dalším křikem dusíc se slzami a všem bylo nanejvýš zjevné, že se doslova hroutí u telefonu. „Já nechci umřít… proboha…,“ bědovala náhle už jen tiše, nepřítomně a odevzdaně. „Nechci…“ Byla to slova člověka, jenž se zříká života. Už jí nerozuměli, tak tiše šeptala. Mohli jen pozorovat, jak McAbee bledne.
„Pomůžeme vám!“ zařval. „Počkejte! Počkejte!“ přikazoval.
„Dej to sem!“ přihnal se Candles jako uragán a vytrhl McAbeemu z ruky sluchátko, které málem spadlo z jeho ochablé ruky na zem. Tak bezradný McAbee byl. Tak trýznivě působila ta beznaděj, že někdo tam na druhé straně se vzdává života a není v lidských silách jakkoli pomoci a zabránit tomu.
„Poslechněte! Pomůžeme vám, ale potřebujeme adresu. Musíme vědět místo. To místo!“ burácel Candles do sluchátka, z něhož už ale vycházel pouze nejasný šum.
„Co ti řekla?“ obrátil se na McAbeeho, který jako by nedokázal zdolat ten tíživý nápor, pozbyv výrazu hleděl do prázdna. 
„Chlape!“ okřikl jej Candles. „Taky jsem z toho na sračku, ale teď se, sakra, vzchop! Potřebuju vědět, co ti řekla. Co–ti–řekla!“
„Ddd… Dead Cow City,“ vypravil ze sebe McAbee, byť mu náhlé koktání brzdilo řeč.
„Dead Cow City?“ ujistil se Candles. „Volala z budky?“
 McAbee přitakal.
„Frede, Vernone, potřebuju vědět, kolik je v tý díře budek! Vsadím se, že tam budou maximálně dvě tři.“
„Jsou tam dvě,“ odvětil pohotově Wallace. „Jedna je u benzínky v centru a druhá u polní cesty, kousek od tý opuštěný haly na zpracování kukuřice, co patřila Corn Industries.“
„Jedem!“ rozhodl Candles bez prodlení. „Joshi, půjdeš se mnou. A ať se děje cokoli, chci nepřetržité spojení s centrálou.“
„Rozkaz, šéfe!“ potvrdili Riggs a Wallace společně.