Úryvky

Úryvek z finského titulu Červená planeta od Joonatana Toly

Redakce NN

Úryvek z finského titulu Červená planeta od Joonatana Toly

21.11.2024

Úryvek z kapitoly Kvítek jabloňový od str. 121:

Moje matka byla štíhlá jako proutek, na sobě měla jednoduché bílé svatební šaty a smála se ženichovým vtípkům. Otec jí visel na krku, olíbával ji a hladil, ach miláčku, opakoval, ty můj kvítku jabloňový, ty moje bohyně.

„Chovej se slušně,“ napomínala ho matka. „Hele, jde sem moje sestra, vyndej to žváro z pusy.“

Vtom dovnitř dveřmi magistrátu vtrhli jediní svatební hosté — matka mojí matky, babička Kerttu, a matčina o deset let starší sestra, tetička Aune.

„Mikko,“ představil se otec, „alias Ringo.“

Babička Kerttu slyšela „bingo“.

„Jaké bingo?“ ptala se zmateně.

„Žádný bingo, ale Mikko alias Ringo,“ odvětil otec a ještě jednou to zopakoval, ale když jeho slova ani potom nepadla na živnou půdu, začal ztrácet nervy.

„Ringo je takový jeden pistolník,“ vysvětlila matka babičce. „Zapomeň na to!“

„Já ty srpnové svatby nechápu,“ pokračovala babička Kerttu. „Proč se lidi musí brát takhle na sklonku léta?“

„Ach, tobě to tak sluší,“ švitořila usměvavá tetička Aune, „jsi tak krásná a úžasná, máš tak dobrou povahu a jsi tak ochotná — ukaž, já to vezmu —, to jsi vždycky říkávala už jako malá, už tenkrát jsi byla ohromně skromná.“

„Ale prosím tě,“ smála se matka.

V těch dobách se páry oddávaly jako na běžícím pásu a svatební obřady trvaly stěží tři minuty, ale otec měl jiné plány. Poklekl matce k nohám a přednesl báseň s názvem Můj kvítek jabloňový. Bylo to dost možná to nejsladší vyznání lásky, jaké kdy kdo sepsal. Otec vstal, z kapsy vytáhl prsten, navlékl ho novomanželce na prst a potom ji políbil. Dokonce i smrtelně vážné babičce Kerttu se v koutku okazaleskla slza.

„A kde jsou ženichovi rodiče?“ vyzvídal právník, který se ujal role kněze.

„Vy to nevíte?“ divil se otec; možná si skutečně představoval, že o jeho rodinných záležitostech ví celý svět.

Právník odpověděl, že bohužel neměl to potěšení ženichovy příbuzné poznat, většinu času žil zalezlý ve své ulitě.

„Aha, no, mý rodiče naneštěstí nedorazí,“ řekl otec. „Možná jsou oba mrtvý, jednoho vážně odkráglovali.“

Dotyčný právník kdysi po havárii na motorce ochrnul na jednu stranu obličeje; oční víčko a koutek úst měl povislé jako hodiny na Dalího obraze. Z jeho tváře bylo těžké vyčíst, co se mu honí hlavou, a otec si právníkův výraz možná vyložil tak, že je muž v šoku. Došel si pro další kávu a hned ho uklidňoval, vykládal, že už začal s vlastním šetřením vraždy a viníci se brzy zhoupnou na šibenici. A potom právníkovi vylíčil zápletku, která by vystačila na policejní román i se všemi odbočkami. Bylo to takhle: dědečkova mafiánská manželka svého bohatého, po obrně ochrnutého muže potají zavraždila a shrábla jeho miliony. Skutečným viníkem však byla žena, která sesmilnila s rodinným advokátem, lotrem falšujícím právní dokumenty, čímž svého invalidního exmanžela nepřímo zabila a okradla. A tak dále.

Právník jen zíral, načež otec dodal:

„Já jenom říkám pravdu."

No, moje matka měla při výběru životních lásek nešťastnou ruku už dřív; otec se jí díky své minulosti chovance psychiatrické léčebny Hesperia celkem hodil na seznam. Na střední měla dlouholetý vztah s chlapcem jménem Jussi. Jussi spadl, srazilo ho auto a on upadl do kómatu, z něhož se probudil postižený. Skončil na vozíku. Tehdy matka všechny překvapila. Oznámila, že se za invalidního Jussiho provdá. Tetička Aune a babička Kerttu jí našeptávaly, ať si na krk nevěší postiženého: „Narodí se vám děti se dvěma hlavami!“ Nakonec Jussi, hotové dítě štěstěny, znovu skončil pod autem a zemřel, čímž zachránil matčiny příbuzné před ostudou.

Otec se vyloženě chlubil, že teď má matka očividně větší štěstí — vždyť on umřel přinejmenším patnáctkrát nebo kolikrátže vlastně, ale stejně je pořád naživu! I babičce Kerttuto vyloudilo malý úsměv na tváři, nejspíš si myslela, že otec žertuje.

„Ty Mikkovy řeči nemá cenu poslouchat,“ smála se matka. „Mikko má bujnou představivost.“

„Cože?“ zahřímal otec. „Co to má bejt za cenzuru? Člověka nemůžeš doopravdy poznat, pokud nevíš, co se mu přihodilo.“

„To je ale zábavný kluk,“ brebentila tetička Aune a vypadala opravdu šťastně. „Ten náš Mikko je ale veselá kopa, je tak pohledný a zábavný!“

Bylo po svatbě a babička Kerttu s tetičkou Aune dovrávoraly do taxíku. Aune jim nejprve mávala z bočního okénka a pak ze zadního, zorničky jí rozkvetly jako průzkumníkovi z druhé světové války nadopovanému pervitinem.

„Vážně okouzlující osobnost,“ prohlásil otec.

Více článků

Rozhovor s Jane Blossom, autorkou romantasy Za hranicí času

12.3.2026

Rozhovor s Jane Blossom, autorkou romantasy Za hranicí času

Lednová novinka české autorky píšící pod pseudonymem Jane Blossom kombinuje prvky romantiky a magie na akademické půdě umělecké školy. Autorka sama pr...

Recenze titulu Je hezký umřít za úplňku od Dominika Fialy

12.3.2026

Recenze titulu Je hezký umřít za úplňku od Dominika Fialy

Pokud si jméno Dominika Fialy spojujete se sérií pro mladistvé Stíny nad Malinovým vrchem, která se nedávno dočkala již třetí knihy, určitě se nenecht...

Úryvek: Holly Brickley - Souzvuk

11.3.2026

Úryvek: Holly Brickley - Souzvuk

Přistihl mě, když jsem si zpívala nějakou odrhovačku, co zrovna v podniku hrála. Psal se rok 2000, takže o bezduché hity opravdu nebyla nouze – nahrál...

Rozhovor s Dominikem Fialou, autorem knihy Je hezký umřít za úplňku

5.3.2026

Rozhovor s Dominikem Fialou, autorem knihy Je hezký umřít za úplňku

Po sérii (nejen) pro mladší čtenáře Stíny nad Malinovým vrchem jsi dal ve své nové knize opět průchod temnotě. Můžeš nám svou novinku představit? Sbír...

Rozhovor s Ludmilou Šimkovou

2.3.2026

Rozhovor s Ludmilou Šimkovou

Ludmila Šimková pochází z Hluku na Uherskohradišťsku a nyní žije ve Zlíně. Od dětství ji přitahuje Asie, která v ní vždy otevírala prostor pro předsta...

Recenze titulu Němá od Kateřiny Dalecké

27.2.2026

Recenze titulu Němá od Kateřiny Dalecké

Mám ráda knížky, které člověka vtáhnou do děje a ani na konci ho nechtějí pustit. A přesně taková je Němá od Kateřiny Dalecké.Markétě, spokojené matce...

Americká cesta: George Voskovec a John Werich ve Spojených státech

25.2.2026

Americká cesta: George Voskovec a John Werich ve Spojených státech

Čtyřdílná rozhlasová hra Americká cesta: George Voskovec a John Werich ve Spojených státech odstartovala v neděli 22. února v Českém rozhlasu. Dramati...

Recenze titulu Malý lhář

23.2.2026

Recenze titulu Malý lhář

Vypravěčem je Pravda, která komentuje dění a sleduje postavy, není morálním soudcem, ale jakýmsi vševědoucím pozorovatelem. Ukazuje, co může způsobit ...

Recenze titulu Má duše stále hledá domov

20.2.2026

Recenze titulu Má duše stále hledá domov

Zpočátku jsem si myslela, že pro mě bude příběh kanadského Indiána příliš vzdálený. Ukázalo se ale, že je to přesně naopak. Téma je pro mě osobní. Kaž...

Rozhovor s překladatelem Petrem Kovácsem

18.2.2026

Rozhovor s překladatelem Petrem Kovácsem

Petr Kovács studoval archívnictví na Masarykově univerzitě v Brně, ale v průběhu studia emigroval do Kanady, neboť zjistil, že si nerozumí s marxistic...