Novinky

Subedici Smrtihlav ocení především fanoušci značky FOBOS, jelikož díky ní oprašujeme horory z minulého století.

První vlaštovkou byla Invaze zlodějů těl od Jacka Finneyho z roku 1955. Tento titul možná znáte i díky některému ze 4 filmových zpracování. O český překlad se postaral Martin Světlík. Příběh se odehrává v malém americkém městečku, které se nenápadně, ale jistě mění. Komu se dá ještě věřit a jak s neviditelným nepřítelem bojovat?

„Poslouchej, Wilmo!“ vyštěkl jsem, naklonil se k ní a podíval se jí do očí. „Tvoje teta Aleda by to přece poznala! To ti nedochází? Ji by přece nikdo neoklamal! Co na to říká ona? Mluvila jsi s ní o tom?“

Wilma znovu zavrtěla hlavou, odvrátila se a dál zírala před verandu do prázdna.

„Proč ne?“

Pomalu se ke mně otočila a na okamžik se naše pohledy setkaly. V té chvíli jí po kulaté zkrabacené tváři začaly stékat slzy. „Protože – Milesi – ona taky není moje teta Aleda!“ Chvíli na mě zírala s otevřenou pusou a s výrazem naprosté hrůzy. Kdyby mohl člověk šeptem křičet, znělo by to jako Wilmin nářek: „Proboha, Milesi, snad jsem se nezbláznila? Řekni mi to, Milesi – no tak. Řekni mi to na rovinu – musím to vědět!“ Becky držela Wilmu za ruku, mačkala ji a tvář měla zkřivenou utrpením a soucitem.

V červnu se českého vydání dostalo také titulu Obětiny, v originále Burnt Offerings, z roku 1973, který byl ještě v sedmdesátých letech také zfilmován. Autorem knihy je Robert Marasco a za český překlad vděčíme Janu Lipšanskému. Na rozdíl od titulu Invaze zlodějů těl, který zvládnou i slabší povahy, jsou Obětiny větším soustem. Bývají dokonce řazeny mezi nejděsivější romány o strašidelných domech. Příběh se odehrává v obrovském domě na americkém pobřeží, ve kterém je už od začátku něco špatně…  

„No,“ připustil bratr s rudým obličejem, „je tu… ještě jedna věc.“

A je to tady, pomyslel si Ben – příležitost, jak se z toho s grácií vyvléknout. Jen, prosím, ať je to nějaká dostatečně nemožná podmínka, aby už Marion dala pokoj.

Slečna Allardyceová narovnala ramena a upustila od ostýchavého pohledu. „Těžko v tom bude nějaký háček,“ konstatovala.

„Těžko,“ zopakoval bratr. Seděl naprosto nehybně, bílé ruce položené na područkách něčeho, co mohlo být trůnem nebo biskupským křeslem. Když to oznamoval, v jeho hlase už nebylo slyšet chrastění: „Je to naše matka.“

Jako třetí v subedici Smrtihlav vyšel titul Tajemství červa od Roberta Blocha, autora známého Psycha. V originálním znění jej najdete pod názvem Mysteries of the Worm. Zde si můžete přečíst rozhovor s překladatelem titulu Milanem Žáčkem. Titul Tajemství červa je sbírkou dvaceti povídek převážně z druhé poloviny třicátých let, které vyšly v časopisu Weird Tales. V knize najdete i komentáře k povídkám, úvod od Roberta M. Price a další bonusy.

Viděl jsem to. On sám přede mnou rovně seděl za stolem, ale jeho stín na stěně stál!

„Další whisky už si nedám,“ oznámil jsem, když k nám přišel číšník.

Ale dál jsem civěl na Gultherův stín. On seděl a jeho stín stál. Stín to byl větší než ten můj, a černější. Jen tak z legrace jsem zvedl a nechal klesnout ruce, prsty jsem vytvářel siluety hlav a obličejů. Gulther se na mě nedíval, právě kynul číšníkovi. Jeho stín žádná gesta nedělal. Jen tam stál. Já se díval, poulil oči a pokoušel se je od něj odtrhnout. Pohybovaly se mu ruce, ale ta černá silueta tiše stála s rukama svěšenýma podél boků. I tak jsem v ní rozeznával tvar jeho hlavy a nosu; nebylo pochyb, že patří jemu.

Čtvrtou knihou subedice se stane Dražebník od Joan Samson. Titul poprvé vyšel v roce 1976 pod originálním názvem The Auctioneer. Zajímavostmi je, že tato kniha byla předlohou díla Nezbytné věci od Stephena Kinga. Jedná se bohužel o jediné autorčino dílo. Krátce po jeho vydání zemřela. 

Příběh se odehrává v městečku, jehož fungování naruší muž jménem Perly Dunsmor. Ten přesvědčí místního šerifa, že potřebuje zástupce, aby předešel možné kriminalitě. A peníze na jeho plat by se měly vybrat na dražbě, do které rodiny věnují nepotřebné věci. Jednou dražbou to ale neskončí. Posléze se ukazuje, že odmítnutí dražit své věci přinese následky.

„Samozřejmě, všechno to začalo vraždou ve Fawkesově domě loni na jaře.“

Netrpělivá Hildie začala tančit sem a tam a tahala přitom Mim za ruku, dokud se ta nezačala pohupovat do dceřina rytmu.

„Jediná vražda, kterou Harlowe za posledních sto let zažilo,“ poznamenal John. „A určitě ji spáchal někdo zvenčí. Stejně jako nejspíš i ty ostatní věci.“

„I tak, časy se mění,“ řekl Gore. „Vražda přímo v centru města? A takový pěkný starý dům. Pořád za mnou někdo chodil, abych Amelii zatrhnul pronajímat pokoje. A pak, když se nechala uškrtit…“

„Nebyla šance, jak jí v tom zabránit,“ uklidňovala ho Mim. „Ne když stará Adeline Fayettová turisty ubytovává už dvacet let."