Bunkr

Je možné přežít atomovou válečnou katastrofu? Co je k tomu zapotřebí? Tuto otázku si položila skupina investorů, která se rozhodla vložit své finance do výstavby mohutného bunkru, v němž viděla záruku své spásy. Již první stránky tohoto příběhu ale ukazují, že si všichni do bunkru nepřinášejí pouze předměty denní potřeby, ale i své povahy, pracovní návyky, stejně jako vzpomínky na svou minulost a pocit vlastní důležitosti. Vzhledem k tomu je jednotící linií drtivé většiny obyvatel bunkru jejich egoismus. 

Vše nejdříve vypadá nadějně. Válka začne, rakety dopadají do jeho blízkosti, bunkr odolá, ztráty jsou minimální. Problémy ale začnou až po nějaké době. U části osazenstva roste pocit osamocení, u jiné nenaplněnosti, u další nedocenění, protože si postupně uvědomují, že vstupem do bunkru se z mocných tohoto světa stávají pouhé nuly, které mají vlastně pouze jednu možnost – poslouchat své nové nadřízené a být zticha. A na to ani jeden z nich není zvyklý. Jejich dosavadní zvyky jim to vůbec nedovolují. Pouze několik z nich si uvědomí, že bunkr, do kterého se nastěhovali, se z naděje změnil v léčku, ze které je již nedostanou. Příliš pozdě pochopí krutou pravdu, že stavba bunkrů není východiskem, a kdo chce atomovou válku přežít, musí zabránit tomu, aby vůbec vypukla. Teď je ale již pozdě. 

Nálada mezi obyvateli bunkru se horší a vše umocňuje perspektivní hrozba nedostatku potravin, která je mění v líté tvory, takže začne nový boj o přežití. Až ten rozkryje skutečné povahy hlavních postav a jejich ukryté záměry.