Recenze a tipy redakce

Knižní série Opraváři času se dočkala třetího dílu. První dva předestřely téma – problém s cestováním v čase, vytvořily zápletku, kterou rozmotaly, přesto celkovou situaci zkomplikovaly, protože zahrávat si s časem není jen tak. Rozplétání celého průšvihu se věnuje třetí díl, který zároveň pootevírá dveře k samotným opravářům a jejich činnosti.Maja a Mirek jsou teenageři, které svedla dohromady tak trochu náhoda, tak trochu osud, vlastně chyba, která by se nestala, kdyby… Chyba je v prvním díle napravena, ale protože jsou naši hrdinové mladí, postarají se opraváři, aby na vše zapomněli.

Jde doopravdy zapomenout? Druhý díl z osobní roviny přejde k mladickému zápalu usilujícímu o záchranu planety. I tady mise dojde zdaru. Mirek se však ocitne v budoucnosti, protože není důvod, aby žil v minulosti. Spokojí se romantický čtenář s tím, že se naši hrdinové se už neuvidí? Ani náhodou!

Hlubiny temné minulosti Mirka s Majou opět spojí a oni naplno pochopí, že opravdu nemohou beztrestně měnit minulost, byť by mohla vést k lepší budoucnosti. Bylo by tomu tak ale doopravdy? Naďa Reviláková svým příběhem vyvolává řadu otázek a vede k čtenáře k úvahám o tom, co by se stalo, kdyby se nepotopil Titanik, symbol 20. století a jeho technické skvělosti, kdyby nedošlo k sarajevskému atentátu, kdyby Adolf Hitler zasvětil život malbě, kdyby nedošlo k Vítěznému únoru. Příčina a následek. Dějiny jako lineární tok, daný a osudový. Kolik bolesti by vzniklo, kdyby…? Mnoho a mnoho, ne méně. Autorka ale mladého čtenáře šetří a nepředkládá mu apokalypsu. Zato mu velmi vstřícným způsobem předestře symboliku 20. století a historická fakta. Zejména popis Vítězného února v řadě osmičkových dat našich dějin mě potěšil. Naďa Reviláková totiž není přísný soudce presidenta Beneše, ale ani jeho obhájce. Ukazuje tehdejší odpor ke komunistickému převratu, i ochotu Čechů střílet do Čechů, postupnou ztrátu svobody a připomíná oběti komunismu, zejména pak Miladu Horákovou a její rodinu. Milada Horáková se tak stává symbolem všech popravených v politických procesech. Autorka tak přitom nečiní způsobem traumatizujícím, ale živě dějinným, protože ti, jichž se neblahý osud týká, to v danou chvíli ještě neví. Je třeba zdůraznit, že dotyky s historickými událostmi nejsou pojaty školometsky. Jsou přirozenou součástí příběhu. Dovysvětlení pak nabízí stručné medailony na konci knihy. Dovedu si představit, že všechny tři dosud vydané díly by se mohly stát součástí seznamu doporučené literatury na základních školách, protože by dětem doplňovaly vědomosti o moderních dějinách, které ve školních osnovách nejsou příliš viditelné, ale jejichž znalost je celkem zásadní.

Kniha je i hravá. Stejně jako v předchozích dílech nechybí šifra. Opomenout nelze ani výtvarnou stránku. Ilustrace Marie Dobešové, které příběh doprovázejí, jsou pěkné, realistické a s příběhem souzní. Stejně tak tomu je v předchozích dílech, které ilustrovaly Natalie Pekof a Barbora Chlastáková. Ráda bych závěrem ocenila i autorčin styl psaní, byť bych na několika málo místech uvítala jiný, řekněme víc stylisticky konsistentní výraz, a úsilí, s jakým udržela příběh pohromadě, protože hrátky s časem a časové smyčky jsou někdy tak zamotané, že jen pozorný autor, jakým Naďa Reviláková je, z nich dokáže vybruslit se ctí. Příběh je uzavřený, přesto s vrátky k dalším pokračováním. A protože Naďa Reviláková výlety do historie zcela zjevně miluje, můžeme doufat, že pro nás napíše další příběh. Nebo příběhy?