Hlasy v bouři

Clare si vzpomíná na chlad. Pamatuje si opuštěná auta u krajnice a dětské hračky poházené po silnici. Vybavuje si nekonečnou vánici a hrůzu, kterou nedokáže vysvětlit. A pak už nic…

Když se probudí, leží celá rozbolavělá a vyděšená v prastarém, ponurém domě, připomínajícím spíše starodávné šlechtické sídlo. U její postele sedí neznámý mladý muž a tvrdí, že měla ve vánici autonehodu - a že právě on ji našel a přinesl do svého domu. Clare by ze všeho nejraději utekla, ale je až příliš slabá a vánice za okny stále nepolevuje. Jsou uvězněni v domě a Clare nezbývá než čekat.

Mladík se k ní chová mile, ale Clare si není jistá, nakolik mu může důvěřovat. On sice tvrdí, že jsou v domě sami, ale ona má pocit, že vidí a slyší věci, které naznačují, že kolem někdo nebo něco slídí a vyčkává na příležitost. Napětí stále stoupá a s ním i pocit, že se z nich stala lovná zvěř.

Clare dochází k závěru, že její nehoda nebyla náhodná. Venku za dveřmi na ni totiž něco číhá a nemůže se dočkat, až opustí bezpečí kamenných zdí...