Modlitba tonoucích

Imogen Nel se schovává. Před krutým královstvím, podle kterého jsou Sirény obludné krvežíznivé nestvůry. Před králem a jeho kapitánem, který brutálně pronásleduje a loví její lid. Před svým vlastním vábením. Daleko od moře se Imogenina touha po krvi otupila a černá křídla se jí zatáhla pod kůži.

Když pevnost navštíví sousední král, Imogen už se dál skrývat nemůže. On totiž přesně ví, kým je, a navíc věří, že může zachránit jejich království před ještě větší nestvůrou. Imogen je kvůli vlastní moci v ohrožení, a tak s králem naváže krevní pouto, které jim oběma poskytne ochranu. Společně se vydávají na cestu vedoucí přes vody hemžící se nemrtvými. Hranice mezi povinností vůči jejich lidu a vzájemnou touhou se stírá a Imogen začíná mít obavy, že její starodávná moc možná na to, co ji pronásleduje, nebude stačit – nestvůru totiž může porazit jedině tak, že se jí sama stane.