Země trvá

Odlehlá chata byla pro Isherwooda Williamse nejen základním táborem při geografickém bádání, ale i útočištěm před požadavky společnosti. Jednoho dne ho však při expedici uštknul chřestýš a samota, po které tolik toužil, nabyla hrozivého významu.

Několik dní ležel nemocný a blouznil. V jednu chvíli se probudil a zjistil, že na něj ze dveří chaty hledí dva cizí lidé. Kupodivu mu však nenabídli pomoc, ale vyděšeně utekli. Nedlouho poté začal Ish kašlat. Trpěl zimnicí a horečkou a na kůži se mu objevila vyrážka podobná spalničkám.

Byl jedním z mála, kteří tuto zvláštní nemoc přežili, ale to ještě nevěděl. Když se konečně cítil být zdráv, zamířil domů – a téměř okamžitě si všiml, že je něco jinak. Pocítil zlověstnou předtuchu. Po cestě ho nepředjížděla auta, dobře známá benzínka vypadala opuštěně a na krajnici poblíž malého městečka uviděl mrtvolu.

Bez rádia a telefonu neměl Ish o náhlém zániku lidstva ani tušení. Unikl smrti, ale důsledkům katastrofy uniknout nemohl - a v tu chvíli si uvědomil, že ho zajímá, jak dlouho bude trvat, než z povrchu země zmizí poslední stopy civilizace.