Recenze a tipy redakce
Recenze titulu Krysa od Samiho Tissariho
4.8.2025
Jak by se dal debutový román Krysa finského autora Samiho Tissariho čtenářům ve stručnosti popsat? Jen velmi těžko, jelikož knihu s tak rozmanitým a bohatým dějem už jsem dlouho nečetl.
V příběhu se nepřetržitě střídá několik časových rovin. V 80. letech minulého století sledujeme dospívajícího Pavla Dybenka, žijícího se svou rodinou ve vesničce zvané Buratino, která se nachází kousek od Finského zálivu v Sovětském svazu. Po smrti strýce a otce prchá Pavel se svou matkou do sto kilometrů vzdáleného Finska, kde jeho příběh pokračuje až do dospělosti, konkrétně do 23. února 2019, kdy dojde k totálnímu rozpadu společnosti. Zmíněný rok nabízí spoustu vymožeností, o kterých si můžeme v roce 2025 nechat jen zdát. Ano, jedná se o dystopický román s alternativní historií, který si fakta upravuje dle svého uvážení a nabízí spoustu bizarností.
Tak například: těžce nemocní jsou uchováváni v tzv. Zbarského kapslích, které dohlíží na jejich životní funkce; do války s Afghánistánem jsou nasazovány panenky poháněné radioaktivní baterií s životností sto let, které v sobě ukrývají výbušninu, jež se aktivuje nastavením končetin do určité pozice; na světě vzniká čím dál více syntetických lidí, kteří se od těch skutečných liší „pouze“ tím, že nemají fyzickou podobu. Lidé jsou postupně nahrazováni automatizací, kterou má na starosti krysa, mozek všeho, dohlížející na síť umělé nervové soustavy fungující na bázi elektrických impulzů. Stroje spolu přes ni sdílejí všechny své vědomosti.
Román také hojně využívá reálných postav. Můžeme se dočíst o Frankovi Rosenblattovi, který se již v minulém století pohyboval na poli umělé inteligence a který je v románu po své fingované smrti v roce 1971 přetažen na stranu Sovětského stavu; o Pavlovi Jefimoviči Dybenkovi a jeho „hrdinských činech“; o Billu Gatesovi, který doslova přes noc přijde díky sovětskému vynálezu o střechu nad hlavou a ve Finsku se jeho vášní stane štípání dřeva na podpal; nebo o americkém prezidentovi Sylvestru Stalloneovi.
Sami Tissari svůj příběh okořenil notnou dávkou černočerného humoru, jak se na Seveřana sluší a patří. Nenechte se odradit mým možná poněkud zmateným popisem. Je opravdu velmi těžké vystihnout všechnu tu pestrost, kterou tento neuvěřitelný příběh oplývá. Autor píše zábavně a srozumitelně a věřím tomu, že dokáže uspokojit většinu čtenářů.
Krysa je nenápadná kniha, která by mohla lehce ujít vaší pozornosti. Byla by to ale opravdu velká škoda, protože je to vtipný, melancholický příběh, který svým stylem vyprávění ani na okamžik nenudí. Skutečně se jedná o skrytý klenot a pro mě velké překvapení letošního roku.
Pokud máte rádi genialitu a bizarnost děl Chucka Palahniuka a Kurta Vonneguta Jr. a absurditu Hellerovy Hlavy XXII, Krysa nesmí vedle těchto literárních velikánů ve vaší knihovničce chybět. Nebojím se napsat, že se zcela jistě časem stane stejnou klasikou.
Mimochodem věděli jste, že největší lahůdkou je pro mravence sperma?
Další recenze Aleše Richtera si můžete přečíst na Databázi knih.
