Recenze a tipy redakce

Po skvělé knize Hleď, prázdnota přichází Philip Fracassi se svou druhou sbírkou povídek Pod bledou oblohou. A je stejně tak dobrá jako ta předchozí, o čemž svědčí nominace na Bram Stoker Award.

Jak už název napovídá, většina z osmi příběhů má víceméně společného jmenovatele – oblohu. Někdy může představovat nečekanou hrozbu – ať už se jedná o přírodní katastrofu, mimozemskou civilizaci či jen prosté selhání lidského faktoru, jindy jsou hlavní postavy prostě jen rády, že ji mohou spatřit. Více než cokoliv jiného je ale ve všech povídkách cítit neustálá přítomnost smrti. Předmluvu sepsal Josh Malerman, kterého u nás můžete znát díky románům Inspekce, Birdbox a jeho pokračování Malorie. Fracassiho v ní vychválil do nebes, a to zcela oprávněně.

Pořadí povídek je výborně zvolené, a díky tomu kniha nabírá doslova vražedné tempo hned od samého začátku.

Žně jsou na jednu stranu dojemným příběhem mnoholetého přátelství a na druhou stranu pořádným masakrem odehrávajícím s v malém kostelíku uprostřed kukuřičných lánů. Chystanou svatbu naruší nejen neukáznění svatebčané, ale také blížící se ničivá přírodní katastrofa. Povídka, která rezonuje ještě hodně dlouho po přečtení.

To stejné platí i o druhém příběhu s názvem Kolo. Zatímco předchozí povídka si mírně pohrává s nadpřirozenými prvky, tahle noční můra by klidně mohla potkat každého z nás. Při zvuku blížícího se letadla se po jedenáctém září většina z nás bude asi už navždy na oblohu dívat s obavami a úzkostí. I když je příběh z části předvídatelný, vsadím se, že vás nakonec dostane stejně jako mě.

Barman z mlíčňáku je zástupcem kosmického hororu, za jehož zakladatele je považován H. P. Lovecraft a rozhodně se jedná o povedenou poctu tomuto velikánovi.

V Symfonii Ester po smrti milované osoby uniká před krutou realitou do svého imaginárního „pekelného“ světa. Čeká vás hodně snových výjevů a při čtení možná zavzpomínáte na del Torův Faunův labyrint. Jestlipak byl snímek podvědomě předlohou i samotnému Fracassimu?

Ateuchus je povídka jako vystřižená z oblíbeného seriálu mého dětství Krajní meze. Mimozemská civilizace ukrytá po tisíce let v meteoritu se probouzí k životu. Velice napínavá věc s prvky hororu.

ID je vyprávěna v první osobě mužem, jenž skončí na psychiatrickém oddělení, kde se seznamuje s pozoruhodnou ženou. Oproti ostatním povídkám se jedná o civilní příběh o přátelství a nelehkých osudech.

V povídce Křehké sny další přírodní katastrofa převrátí hlavnímu hrdinovi život doslova vzhůru nohama. Jedná se o další kousek, který z hlavy jen tak nevyženete.

Smrťák, můj starý přítel pojednává o celoživotním přátelství obyčejného smrtelníka a.....Smrťáka. Zní to možná krapet bizarně a z počátku může povídka působit úsměvně, nicméně se autor rozhodl hrát na vážnou notu, a tak se ve finále z příběhu stává dost smutná záležitost, po které zvlhnou oči nejednomu čtenáři. Velmi povedené zakončení celé sbírky.

Fracassi maluje děsivé výjevy s takovou autenticitou, až máte pocit, jako byste sami byli hlavními aktéry. To platí hlavně pro kousky Žně, Kolo a Křehké sny. Jeho tvorba je unikátní především ve skvělém vykreslení postav a jejich emocí. Díky tomu vám přirůstají k srdci, s napětím sledujete jejich počínání a jen těžko se s nimi loučíte.

Tato sbírka dostává jasných šest hvězdiček z pěti.

Další recenze Aleše Richtera si můžete přečíst na Databázi knih.