Napsali o nás

Horor Ten druhý je jen jeden z několika děl herce 50. a 60. let Thomase Tryona. Zapsal se však do paměti čtenářů nejvíce, jelikož byl zfilmován nedlouho po vydání v roce 1971. Horor Ten druhý, zasazený do léta na venkově ve 30. letech, pojednává o dvojčatech Nilesovi a Hollandovi, kteří jsou povahově tak odlišní, jak jen to jde. Jeden hodný a soucitný, druhý krutý ničema. Tajemná atmosféra okolo smrti jejich otce a dalších rodinných příslušníků mrazí i v létě. Co na knihu říká Pavel Pecháček ve své recenzi?

„Román Thomase Trayona báječně ukazuje, že hrůza může mít mnoho podob. K navození znepokojivé atmosféry nepotřebuje okna bičovaná deštěm, polorozpadlý hřbitov, kosmický děs, krvavé orgie, bestiálního vraha ani nadpřirozené monstrum bažící po krvi, mozcích, duších či jiných lidských suvenýrech. Obejde se i bez překotných dějových kliček či setrvalého udržování čtenáře v napětí, aby ho přiměl freneticky obracet jednu stránku za druhou. Treyonova kniha je naopak ztělesněním onoho žhavého letního dne, kdy se vzduch kolikrát celé hodiny ani nehne a občasný vánek nám jen připomene, že se čas zcela nezastavil. O to působivější je však každý silnější poryv větru a bouře, která v dáli pozvolna nabírá na síle."

„Přestože kniha obsahuje několik zvratů, v okamžiku, kdy na ně dojde, už nejsou tak docela nečekané. Autor je pečlivě chystá doslova od první stránky, ať už drobnými narážkami či informacemi více či méně ukrytými mezi řádky, a děsivá tak není jejich (ne)překvapivost, nýbrž nevyhnutelnost a vše, co z ní vyplývá. Nicméně teprve po jejich uskutečnění si čtenář uvědomí, jak obezřetně musel autor postupovat, aby se mu celá ta stavba kvůli nějakému slabému místu vmžiku nezhroutila.

Ten druhý je poměrně netypický a, jak píše nakladatel, až „poetický“ hororový román (stejně dobře by se ovšem hodilo označení psychologický), který vzhledem k pomalému tempu, absenci typických hororových rekvizit i nutnosti věnovat pozornost detailům patrně nesedne každému. Čtenářsky přívětivé není ani poměrně velké množství vedlejších postav, které se v ději nevyskytují dostatečně často a ani nemají žádné výrazné rozpoznávací prvky (oblečení, oblíbená průpovídka, povolání atd.), aby se nepletly. Z příběhového hlediska jsou pak celkem zbytné poznámky vševědoucího vypravěče, které uvozující každou ze tří částí (a uzavírají tu poslední) a román činí až příliš doslovným. Na druhou stranu nelze vyloučit, že nemají sloužit k vyjasnění situace, ale naopak jejímu zamlžení, respektive k ovlivnění čtenářova morálního úsudku a toho, jak bude posuzovat počínání jednotlivých postav."

Celou recenzi si můžete přečíst na webu Médium.