Naši autoři

Lenka Jakešová se narodila v roce 1966 ve Frýdlantě v Čechách. Vystudovala Střední pedagogickou školu v Liberci a dlouhá léta pracovala jako učitelka v mateřské škole. Dnes má na kontě již více než dvanáct knih pro děti, skládá písničky, jezdí s literárně-hudebními programy do škol, do školek a do knihoven a také vede semináře pro začínající učitelky mateřských škol pod názvem Jak na literární výchovu, aby děti bavila.

Jak vás napadlo zkombinovat dětské knížky s písničkami? 

Začala jsem psát teprve nedávno. V roce 2018. A začalo to písničkami. Vlastně jsem vůbec neměla ambice psát knihy. Chtěla jsem dělat jen a jen písničky. Jenže vydání každé publikace trvá zhruba rok, takže než mi vyšel první zpěvník dvaceti šesti písniček, měla jsem hotových dalších téměř sto písní. Proto jsem jich pár nabídla dalšímu nakladatelství. To ale nemělo zájem pouze o písničky. Paní redaktorka si přála, abych k již hotovým písničkám vytvořila ještě něco dalšího. Proto jsem si řekla, že napíšu před každou písničku motivační pohádku. Publikace vyšla pod názvem Od pohádek k písničkám. Tehdy jsem zjistila, že mě psaní pohádek nesmírně baví. Proto jsem se rozhodla, že budu psát i pohádky. A že do některých budu vkládat písničky na témata jednotlivých kapitol. Propojování pohádky s písničkou je pro mě zábava a radost.

Měla jste vždycky takhle blízko k hudbě nebo jste se jí víc začala věnovat až díky práci v mateřské školce?

Od druhé třídy jsem chodila do ZUŠky. Hrála jsem na klavír. Pak jsem začala studovat Střední pedagogickou školu v Liberci, kde se vyučuje hra na nástroj, takže jsem pokračovala další čtyři roky na klavír a od druhého ročníku jsme měli povinnou i hru na flétnu. Odmalička ráda zpívám a tancuji. Pamatuji se, že jsem si vždycky moc přála stát se zpěvačkou.

Kolik zpěvníků jste již dohromady vydala?

Uf, to je těžká otázka. Musím rychle počítat: Ve vydavatelství Editio Karez mi vyšlo šest zpěvníků, kde jsem dělala texty i melodie. Dále dva ve spolupráci, kde jsou mé pouze texty. V nakladatelství Notovna mi vyšly čtyři zpěvníky. V nakladatelství eNoty mi vyšel jeden zpěvník, kde jsem dělala texty i melodie a dva zpěvníky ve spolupráci s Petrem Zapletalem, který je autorem melodií. S panem Zapletalem jsme pak vytvořili ještě jeden zpěvník, který vydal ve svém nakladatelství Notanota. V nakladatelství Infra mi vyšly dvě publikace pro paní učitelky z mateřských škol, jejichž součástí jsou i písničky. Písničky najdete i ve dvou metodických publikacích pro paní učitelky, které vydal Portál. Když to tak počítám, myslím, že na svém kontě mám téměř čtyři sta písniček.

Nedochází vám po čase nápady na texty (nebo i na hudbu)?

Když nemám nápad na písničku, píšu pohádku. A naopak. Takže zatím mám snad nápadů dost. I když připouštím, že se mi už párkrát stalo při vymýšlení nové písničky, že jsem část melodie už jednou složila a zjsitila jsem, že už podobná písnička existuje. Takže jsem musela novou písničku předělávat. Co se týká textů, nemám již potřebu jich vymýšlet kvanta. Dřív jsem skládala cíleně třeba tři písničky denně. Nyní nechávám nápadům volný průběh. Když mě týden nic nenapadne, svět se nezboří. Prostě jsem jen zvolnila tempo.

#img1#

Máte pro své knížky nějaký zdroj inspirace - ať už vlastní dětství nebo žáky MŠ a ZŠ, kam docházíte na besedy?

Podobnou otázku dostávám na besedách často. Děti se mě ptají, odkud čerpám inspiraci, kde beru nápady. Nevím. Když se mi v hlavě zrodí zčista jasna nápad, rozvinu ho do pohádky. Za mala jsem hodně sportovala, mimo jiné jsem chodila na sportovní gymnastiku. Takže kniha Štafetový kolík, která vyšla letos v březnu, je o sportování. Není sice o gymnastice, ale je o touze po pohybu, bez kterého bych jako malá holka vůbec neuměla být. Další mé knížky jsou inspirovány přírodou. Ale jak mě příběhy napadly, nad tím se podivuji ještě teď.

Mohla byste nám popsat vaši novou knihu Když Uchoplesk řádí?

Příběh se odehrává v daleké Africe. Tam se jednoho dne narodí malý správný sloní kluk Uchoplesk. Proč mu rodiče dají tak nezvyklé jméno, neprozradím. Co vám prozradit můžu je to, že má rád legraci a že je to trochu lumpík. Má kamarády, se kterými zažije spoustu dobrodružství. Nejvíc se kamarádí se žirafou Žofinkou. Uchopleska jsem si zamilovala. Je to fajn slon. Za každou kapitolou následuje veselá a jednoduchá písnička, takže děti si užijí příběh a ještě si můžou zazpívat a zahrát. Jsem nadšená z ilustrací, které má na svědomí slovenská autorka Natália Zavaďáková.

A kdybyste ji měla srovnat s předchozí knihou Štafetový kolík?

Já myslím, že srovnávat je nejde. Štafetový kolík jsem psala hlavně proto, abych u dětí podpořila zájem o sport a o pohyb. To byl můj cíl. Myslím, že se to zdařilo. V každé škole, kde čtu z této knihy, děti sedí, ani se nehnou. Vidím, že je příběh zajímá, že si přejí vědět, jak příběh pokračuje. Zatímco Uchoplesk je prostě super dobrodružství, legrace a exotika. S Uchopleskem budu navštěvovat děti z mateřských škol, takže příběh budu zase testovat na dětech. A moc se na to těším.