Recenze a tipy redakce
Kam by vás vaše činy zavedly, kdybyste vše v životě mohli prožít dvakrát?
20.11.2026
Alfie Logan, hlavní hrdina románu Znovu amerického spisovatele Mitche Alboma, má zajímavý dar (a možná i prokletí). Jakoukoliv situaci ve svém životě si může zopakovat dvakrát. Ovšem pouze dvakrát, přičemž musí žít s následky své druhé volby. Svou schopnost zdědil po matce, když mu bylo osm let, a jak dospívá, učí se ji využívat ve svůj prospěch. Zpočátku si opravuje nepovedené testy, napravuje trapné situace a zahrává si se smrtelným nebezpečím. Později s její pomocí usiluje o lásku a snaží se napravovat i mnohem zásadnější životní rozhodnutí.
A tak se vrací do různých období a situací
A pak znovu
a znovu
a znovu
Představte si, že byste měli stejnou možnost. Že byste mohli vrátit každou situaci, která skončila vaší veřejnou potupou, ponížením, v lepším případě jen trapasem. Že byste mohli obejít svá špatná rozhodnutí, vyhnout se jejich následkům a doufat, že tentokrát všechno dopadne lépe. Anebo si jednoduše dopřát víc času na studium, zkoumání a experimentování. Taková moc zní návykově, že?
Alfie Logan je přesvědčen, že Gianna, kterou poznal ještě jako malý kluk, je jeho spřízněnou duší. Alfieho láska k ní je pohlcující a bezvýhradná. Neustále se vrací do minulosti, aby změnil běh událostí a získal její pozornost (a nakonec i srdce). Sledujeme vývoj jejich vztahu, prožíváme s nimi romantická, turbulentní i bolestná období. Během jejich společného života Alfie díky svému daru sice napravuje vzájemné neshody, jenže i ten nejzamilovanější vztah může vychladnout, načichnout rutinou, která vede k nepochopení i frustraci. Alfie od své babičky (která měla stejnou schopnost) dobře ví, že láska je jediná věc, na kterou druhou šanci dostat nelze. I přesto se to rozhodne risknout a učiní nejhorší rozhodnutí svého života.
Aby se Alfie dokázal orientovat v různých verzích svého života, vede si podrobný deník, který zároveň tvoří základní vypravěčský rámec celé knihy. S jeho zápisky se seznamujeme ve chvíli, kdy je jako starý a nemocný muž vyslýchán Vincentem LaPortou, vyšetřovatelem podvodů v casinu na Bahamách. Alfie totiž vyhrál dva miliony dolarů poté, co v ruletě třikrát za sebou správně uhodl vítězné číslo. Aby vysvětlil, jak se mu něco tak nepravděpodobného
podařilo, předává Vincentovi svůj deník, v němž zachytil vlastní životní příběh se všemi skoky do minulosti a jejich důsledky. Z formálního hlediska tak knihu čteme ve 2 časových rovinách: v přítomnosti, kdy sledujeme Alfieho výslech, a v minulosti, kterou postupně odkrývají jeho zápisky.
Albom se důmyslně zabývá tím, co znamená dělat chyby a přát si druhé šance, co to znamená být člověkem, který z podstaty stále touží po lepší verzi svého života. Při čtení jsem se lehce zatoulala k myšlenkám, jak by vypadal můj život, kdybych měla možnost některé situace prožít znovu, rozhodnout se jinak a vyhnout se tak nepříjemným následkům. Jenže tuhle opojnou moc kontruje autor mezi řádky něčím, co všichni víme: nic jako „dokonalý“ život neexistuje. Rozhodnutí, která učiníme, abychom se vyhnuli jedné věci, mohou snadno vést k něčemu stejně špatnému (nebo ještě horšímu).
Jak je mým nepopulárním zvykem, dovolím si i šťouravé ALE. Autor sice na začátku nastavuje určitá pravidla cestování do minulosti a vymezuje hranice toho, co Alfie může a nemůže změnit, v průběhu vyprávění se však zdá, že tato pravidla se postupně rozpouštějí. Naprostou záhadou je pro mě pak samotný konec knihy, který popírá vnitřní logiku příběhu. Nemůžu se zbavit dojmu, že autor pravidla přizpůsobuje tomu, kam zrovna potřebuje děj posunout – a v závěru nám prostě chtěl nabídnout za každou cenu zajímavý twist.
Na druhou stranu cením autorovu schopnost vykreslit lidskou povahu nejen v jejích předvídatelných a sentimentálních podobách, ale i v těch méně lichotivých. V jednání postav občas zahlédneme verzi sebe sama, kterou bychom raději neviděli. Možná právě v tom spočívá kouzlo jeho knih. Připomínají nám, že jsme především nedokonalé, chybující a složité organismy, které sice touží po lásce a štěstí, ale na cestě za nimi si v lepším případě pořádně odřou kolena.










