Recenze a tipy redakce

A pak listy zašeptaly není pouze válečný román, který se opírá o těžké události a atmosféru let kolem roku 1938, o česko-německé pohraničí, mobilizaci, koncentrační tábory a další temné kapitoly našich dějin. Prvotina z pera Lukáše Franka má mnohem hlubší přesah. Upozorňuje na lidské hodnoty, proměnu člověka a jeho myšlení, a především na to, co se s člověkem může stát ve chvíli, kdy je jeho svět postaven před hranici, o které si nikdy nemyslel, že ji bude muset překročit.

Autor ukazuje, jak se může mladý člověk plný života, ideálů a snů ocitnout v situaci, kdy musí bojovat nejen o vlastní život, ale také o svou důstojnost. Zároveň připomíná, že i v těch nejtemnějších chvílích se v člověku může najít odvaha k činům, které by neměly být zapomenuty.

Velmi silným motivem knihy je pro mě naděje – něco nehmatatelného, a přesto možná nejsilnějšího, co člověku v těžkých chvílích může zůstat. Postavy se snaží i v okamžicích bezmoci najít alespoň malé světlo, stéblo, kterého se mohou držet, aby se neutopily v okolní temnotě. A právě v tom podle mě spočívá jeden z hlavních přesahů knihy.

Najdeme zde přátelství, lásku, rodinu i touhu po společné budoucnosti, ale zároveň také nenávist, zradu, bezmoc a nelidské jednání. Autor ukazuje dobu, kdy byli i dobří lidé nuceni dělat věci, které by za jiných okolností nikdy neudělali. Atmosféra strachu a bezmoci dokázala v mnoha lidech převrátit hodnoty a myšlení.  

Zároveň ale ukazuje, že se vždy najdou lidé, jejichž odvaha je silnější než strach. Ti, kteří se rozhodnou riskovat nejen vlastní život, ale i životy svých blízkých, aby předali pravdu dál. Právě jejich příběhy připomínají, že ani v době, kdy se zdá, že už není žádná cesta ven, nemusí být všechno ztraceno.

Velmi dobře na mě působí také styl vyprávění a kompozice. Líbila se mi retrospektiva, a především návraty v čase během jízdy vlakem. Zajímavé je také střídání perspektiv dvou hlavních postav. Eva, ukrytá mezi dvěma světy, a Honza, který si plní svůj klukovský sen, si každý nesou vlastní břemeno. Přesto je spojuje naděje v jejich společnou budoucnost. Jejich osobní příběh se přitom odehrává na pozadí událostí, které mění celou společnost.

Autor zachycuje také tíhu okamžiku a atmosféru jednotlivých míst. Některá působí, jako by v jejich zdech zůstávaly ozvěny minulých životů. Právě tyto drobné detaily dokázaly atmosféru příběhu ještě více umocnit. Bavila mě například atmosféra redakce Českých listů – šum rozhlasu, klapání psacích strojů a pocit, že právě tady vznikají slova, která mohou mít v nebezpečné době cenu života.

Oceňuji také, že autor nenechává hlavní hrdiny jednoduše rozdělené na „dobré“ a „špatné“. Naopak zpochybňuje jejich rozhodnutí a nutí čtenáře přemýšlet nad tím, jak by se v podobné situaci zachoval on sám. A právě tohle mám na knihách ráda. Když příběh neskončí poslední stránkou, ale ještě nějakou dobu ve mně zůstává v podobě otázek. 

Z posledních stran jsem vnímala jistý pocit smíření a víru v to, že láska si svoji cestu vždy najde a že odpuštění může trvat celý život.  

Krásná nepředvídatelná kniha, která patří do rukou každého vnímavého čtenáře, který stejně tak jako naši knižní hrdinové někdy hledal ve svém životě naději.