Recenze a tipy redakce

Z vycházející hvězdy se Robert Dugoni během krátké doby stal stálicí detektivního žánru!

Z jeho životopisu je mi známo, že Robert Dugoni se (poté, co vystudoval Stanfordskou univerzitu) nejdříve věnoval novinařině, načež absolvoval právnická studia a působil v justici. Nevím, zda tyto dva obory považoval od samého začátku za pouhé předstupně následné dráhy profesionálního spisovatele, jisté však je, že zkušenosti, které v nich nabyl, ve své literární tvorbě skvěle zúročuje. Už jeho první kniha Hrob mé sestry se setkala s nadšeným čtenářským ohlasem a každá další vždy znovu potvrzovala, že se v detektivním žánru objevil autor mimořádných kvalit. Což platí i o jeho zatím poslední knize s názvem Blízko domova.

Jak víme z předešlých dílů této série, stát se policistkou se Tracy Crosswhiteová rozhodla poté, co byla zavražděna její sestra a pachateli se dařilo unikat před spravedlností. Prožité trauma ji tenkrát nezlomilo, ale naopak v ní probudilo touhu bojovat se zločinci a chránit před nimi spořádané občany. Když se posléze díky své píli a cílevědomosti ocitla na pozici vyšetřovatelky vražd v Seattlu, rychle si zde mezi kolegy vydobyla respekt a pověst workholičky, pro kterou je práce smyslem života. Nyní se s ní setkáváme ve chvíli, kdy se pouští do vyšetřování dopravní nehody, při níž bylo usmrceno dítě a řidič z místa činu ujel.

Záhy se ukáže, že tragický incident má na svědomí příslušník námořní pěchoty z místní posádky. V podobných situacích tomu bohužel často bývá tak, že se vojenští funkcionáři snaží svého člověka chránit, neboť medializací případu a následným soudním procesem by utrpěla pověst celé armády. Pro zásadovou a neúplatnou Tracy je to pobídka k tomu, aby se do případu vrhla s ještě větší energií. A nevzdá se ani tehdy, když vyjde najevo, že v zákulisí se skutečně skrývají lidé, kteří mají eminentní zájem na tom, aby bezohledný řidič unikl trestu... 

Robert Dugoni se ve svých detektivkách kromě samotné kriminální roviny případů věnuje i jejich společensko-politickým přesahům, když přesvědčivě demonstruje úzké propojení organizovaného zločinu se státním aparátem. Vyšetřovatelé závažných trestních kauz za této situace nebojují pouze se zločinným podsvětím, ale mnohdy i s neochotou svých nadřízených pohnat před soud osoby, disponující významným postavením a neomezenými financemi. V knize Blízko domova je tomu trochu jinak – šéfové seattleské mordparty drží nad svými podřízenými ochrannou ruku, a to i tehdy, když se uchýlí ne snad k nezákonným, ale řekněme nestandardním postupům. V megapoli, jako je Seattle, to ani jinak nejde, neboť bouřlivý rozvoj města tu jde ruku v ruce s extrémním nárůstem kriminality. Ulice opanovali drogoví dealeři, zcela lhostejní k tomu, že jejich zákazníci za svou závislost čím dál častěji platí nejen zničeným zdravím, ale i životy. 

S radostí mohu konstatovat, že vysoce nastavenou laťku svého psaní si Robert Dugoni udržel i v knize Blízko domova. Je to potěšitelné o to více, že detektivní žánr zažívá v poslední době velký kvalitativní úpadek. Nejlépe to asi můžeme pozorovat na svého času dominantním směru tzv. severské detektivky, která dnes už jen živoří ve stínu své dřívější slávy. Jak nás ale přesvědčuje Robert Dugoni, ve stylu Nord krimi může výborně psát i Američan...

Závěrem bych rád dodal ještě toto: I když je Tracy Crosswhiteová toliko literární postavou, přesto si díky ní čtenář uchovává naději, že i v reálném světě policejních sborů existují jedinci, pro něž profesní čest, neúplatnost a zásadovost nejsou jen prázdnými pojmy... 

Další recenze Jana Hofírka si můžete přečíst na blogu Databazeknih.cz