Naši autoři
Rozhovor s Lucií Tringelovou Kaňovou, autorkou románu Bába
16.4.2025
S psaním vlastních povídek začala až na prahu čtyřicítky, některé z nich uspěly v literárních soutěžích a byly vydány. V roce 2023 vyhrála soutěž Cooboo hledá talent s dystopickým románem Sladký život. V následujícím roce jí vyšla povídka v antologii V Královských zahradách a podařilo se jí zvítězit v Žoldnéřích fantasie i v posledním ročníku O Stříbřitělesklý halmochron, čímž se dostala na první příčku v anketě PAF (přebor autorů fantastiky). V roce 2025 jí vyšel druhý román, horor Bába.
AR: Lucie, můžete nám v kostce popsat váš nový román?
LTK: Příběh je o mladé ženě, která nevěří, že její kamarádka spáchala sebevraždu a postupně zjišťuje, že ji zřejmě pronásledoval přízrak staré ženy, který se nyní upnul na ni.
AR: Co vás inspirovalo? Předpokládám, že to nebylo trauma způsobené jedním z prarodičů v dětství?
LTK: To nebylo. Většina příběhu se odehrává ve starém činžovním domě, který má své děsivé tajemství. Já vyrostla v cihlovém činžáku s děsivým sklepem (alespoň pro mě tenkrát děsivý byl), kde občas někdo ukradl žárovku nebo nečekaně zhasnul. Takže všechen strach, který má hlavní postava v knize, je částečně strach mého malého já. Jinak jsem milovnice příběhů o děsivých domech a chtěla jsem si vytvořit svůj vlastní – snad se mi to povedlo.
AR: Budeme se bát? Máme čekat víc děsu a méně krve?
LTK: Asi jak kdo. Ale já doufám, že ačkoliv je v Bábě krve poskromnu, tak se bát budete, protože přízrak bude velmi neodbytný.
AR: Je to váš druhý román, čistý horor. Před rokem jste zabodovala svou povídkou Ve stínu v antologii V Královských zahradách. Je horor to, co vám sedne nejlépe?
LTK: Vlastně netuším. Horor miluju a velká část mých povídek (ať už vydaných, či šuplíkovek) je čistě v tomto žánru. Ale loni jsem zvítězila ve dvou literárních soutěžích (Žoldnéři fantasie a o Stříbřitělesklý halmochron) a vítězné povídky Potkat vílu a Restart mají v sobě jen zrníčko hororu. Takže myslím, že se teprve ukáže, který žánr mi sedí nejlépe.
AR: Oproti ostatním autorům jste se k psaní dostala o dost později. Je to dané pouze tím, že do prvního publikovaného textu ležely vaše práce v šuplíku, nebo jste se psaní opravdu začala věnovat až před pár lety?
LTK: Můj první „literární“ úspěch se odehrál v roce 1997. Někteří čtenáři z mé generace si určitě pamatují na časopis Bravo (ano, kupovala jsem si ho a nestydím se za to) a v něm se tenkrát objevila soutěž – Napiš pokračování Titanicu. Já neodolala, napsala a vyhrála. Následně jsem se za vítězství, jako správný introvert, styděla a skoro nikomu o tom neřekla. Spoustu let jsem pak více méně nepsala, a jen občas něco skončilo v šuplíku. S myšlenkou začít skutečně psát jsem laškovala někdy kolem roku 2018, kdy jsem za sebou měla zdravotně dost nepříznivé období a zlom přišel v covidovém roce 2020. To jsem si řekla „buď teď anebo nikdy“ a pustila se do toho.
AR: Přiznám se, že jsem tehdy ten alternativní konec Titanicu do Bravíčka také posílal. Alespoň už vím, kdo mě porazil. Sledujete značku FOBOS? Máte nějaké oblíbené autory a tituly?
LTK: FOBOS sleduji a naposled mě uhranula kniha Smrt před úsvitem od Roberta R. McCammona. Nechápu, jak mohlo tak dlouho trvat, než se tato kniha dostala na náš trh. U toho příběhu čtenář cítí, že v něm autor nechal doslova kus sebe.
AR: Máte nyní rozpracovaný nějaký další román?
LTK: Ano, pořád prsty na klávesnici a hlavu v oblacích inspirace. Chystám se přepracovat první hororový rukopis, který jsem napsala, ale neudala. A současně pracuji na jiném hororovém příběhu. Téma jednoduché a milionkrát zpracované - o rodině, která tráví vánoční svátky na chatě. Momentálně nevím, zda bude děsivější to, co přijde z lesa, nebo tchyně, která přijede nečekaná nezvaná. Necháme se překvapit.
