Naši překladatelé a redaktoři

Ladislav Šenkyřík se narodil v roce 1957 ve slováckých Žarošicích, odkud byl ve dvou letech přestěhován do hanácké metropole Olomouc, kde strávil dětství a rané mládí. Když spatřil v mezipatře Filozofické fakulty UK pozlacenou bustu Lenina, rozhodl se raději pro studium matematiky, neboť tam bývaly v mezipatře pouze zvratky malostranských opilců. Díky této moudré úvaze byl ze studia vyloučen až v pátém ročníku a po dvouleté právní bitvě s ministerstvem školství dokonce vysoké učiliště za dodnes nevyjasněných okolností (svazek skartován 8. prosince 1989) úspěšně absolvoval. Po převratu záhy opustil svá lukrativní zaměstnání nočního hlídače, topiče, domovníka a programátora a plně se začal věnovat literárnímu překladu, neboť už zase směly vycházet knihy. Manželka se s ním přesto nerozvedla a dokonce spolu vychovali tři děti. Žije v Praze.

Pro Naše nakladatelství přeložil Ladislav Šenkyřík hned několik titulů - Dracul, Poslední dům v Needless street, Plukovník Sun a zanedlouho vyjdou jeho překlady titulů Pád domu Usherů a jiné povídky a Ostrov.

Pod značkou FOBOS nás v budoucnu čekají tři povídkové sbírky. Překlady knih máte na svědomí čistě vy, nebo byly použity i překlady Vašich kolegů?

Ty sbírky by měly obsáhnout až na nepatrné výjimky kompletní Poeovo povídkové dílo. Snahou je představit čtenářům takto souborně pokud možno nejlepší publikované překlady. V případě několika povídek, které buď nebyly přeloženy vůbec, nebo jejich více než sto let starý překlad zastaral, pořizuji nové překlady já. Svazky mapují dílo chronologicky, takže v první sbírce převažují překlady mé, v druhé pana Schwarze. Ale kupříkladu titulní povídka prvního svazku vychází v překladu Zuzany Mayerové a Jiřího Dědečka.

V minulosti jste překládal autorovy sbírky Krajina stínů a Pád do Maelströmu. Od vydání první z nich uplynulo více jak 25 let. Zajímalo by mě, zda se nový překlad upravuje (modernizuje) pro mladou generaci čtenářů, nebo je použit ten původní?

Krajina stínů je „můj“ výběr Poea, ale Pád do Maelströmu je jiná kompilace, kde jsou použity jen dva nebo tři mé kratší překlady. Společně s redaktorem Adamem Havlínem texty samozřejmě cizelujeme do co nejlepší podoby, ale do publikovaných překladů, které mnohdy vyšly opakovaně, nijak výrazně nezasahujeme. A už vůbec ne „pro mladou generaci čtenářů“, tedy nedopouštíme se žádného nového překladu Babičky. Z mé perspektivy není pětadvacet let tak strašně dlouhá doba, přestože se za ten čas událo mnohé.

Edgar Allan Poe je všeobecně považován za zakladatele moderního hororu. Co tento autor znamená pro Vás?

Jedním z motivů pro vydání zmíněné sbírky Krajina stínů byla právě snaha o nabourání této zažité představy. Čtenář, který nepřekročí onu hororovou a detektivní linii se podle mého názoru s autorem dost podstatně míjí. Poe kromě nesporného literárního talentu oplýval obrovským smyslem pro humor a sžíravou satirou si občas rád „vyřizoval účty“ i se svými současníky. Je obdivuhodné, že ani tyto texty po téměř dvou stech letech nezastaraly.

Je jeho dílo těžké na překlad?

Poeův jazyk není jednoduchý a rozplétání dobových souvislostí občas hraničí s detektivním pátráním. Jako u každého překladu je pak samozřejmě nejdůležitější se na autora správně „napojit“.

Máte nějakou oblíbenou povídku? Takovou, která by Vás naprosto uchvátila?

Vzhledem k výše řečenému asi nebude překvapením, že je mi nejbližší Poeova poloha humorná a satirická. Jmenoval bych aspoň tři takové: Bon-Bon, Kterak psáti článek pro Blackwood a navazující V tísni. Ale pozorný čtenář si Poeova humoru povšimne i v Jámě a kyvadlu nebo v Pádu Domu Usherů.

Vybíráte si, co budete překládat? Máte své oblíbené autory a žánr?

Mám to štěstí, že ano. Než na nabídnutý překlad kývnu, vždy si knížku napřed pečlivě přečtu, a to i v případě autorů, které znám. Není nic horšího než překládat knížku, kterou nepovažujete za dobrou. Jako překladatel se jí totiž musíte dostat pod kůži většinou ještě víc než sám autor. Žánrově upřednostňují současnou beletrii.

Za sebou máte opravdu pestrou škálu překladů rozličných žánrů. Od Bukowského básnických sbírek po klasická díla jako je například Mechanický pomeranč od Anthonyho Burgesse. Jaký autor Vám vyloženě sedl a překlad jeho díla jste si užíval?

Nejvíc se celoživotně věnuji anglickému prozaikovi Ianu McEwanovi ze silné poválečné generace britských autorů. Je pěkné, že od dob, kdy jsem k němu v sedmdesátých letech minulého století jako k začínajícímu autorovi vzhlížel, jsme se postupem času stali vlastně vrstevníky. To jsou nezanedbatelné výhody stáří.

Pro značku VENDETA jste mimo jiné překládal román Řetěz od Adriana McKintyho. V dubnu nás čeká další z jeho thrillerů, kniha Ostrov. Můžete o ní čtenářům něco prozradit? Na co se mohou těšit?

Ač nejsem velký fanoušek detektivního žánru, když se mi před lety dostala do ruky jedna z prvních knih původem severoirského spisovatele Adriana McKintyho, autor mě okamžitě zaujal úsporným literárním stylem, a především neuvěřitelně plastickým a naléhavým líčením Severního Irska v době tzv. Nepokojů v sedmdesátých letech minulého století. Z této jeho šestidílné řady s detektivem „drsné školy“ Seanem McDuffym, kterou považuji z jeho díla za nejlepší, se zatím bohužel podařilo česky vydat pouze polovinu. Adrian poté žil léta v Americe, odkud pochází zmíněný Řetěz, a v roce 2011 se s rodinou přestěhoval do Austrálie, z jejíhož prostředí vytěžil současný Ostrov. Je to příběh o tom, jak se vám může úplně převrátit život během nevinného krátkého rodinného výletu v tak civilizované zemi, jakou je Austrálie. Zatím píše pořád tak, že nemám důvod ho opouštět.

Překladatelství se věnujete řadu let. Musí tedy být již pevnou součástí Vašeho života. Dá se vůbec toto povolání „pověsit na hřebík“ a užívat si zaslouženého důchodu?

Samozřejmě si člověk začíná říkat, že by si chtěl ještě stihnout přečíst všechny ty knížky a poslechnout oblíbená alba. Když jsem dospěl do důchodového věku a neměl jsem čas si o důchod zažádat, rozhodl jsem se, že si už ponechám jen své vysloveně „nejsrdcovější“ autory a postupně tak zvolním. Jenže do toho přišel covid a všichni ti „mí“ se samozřejmě z nedostatku jiné zábavy rozepsali, a vesměs výborně. Zmíněný McEwan napsal své nejrozsáhlejší dílo, výpravný román klenoucí se přes více než půl století. Takže úporně zvolňuji, ale zatím se to projevuje tak, že práce spíše přibývá. O tom, že bych náhle přestal úplně se vším, neuvažuji, to přijde samo.

Děkuji Vám za rozhovor.