Naši autoři

Šárka Przewozná pochází z Bohumína a do rodiny spisovatelů se přidala teprve v červnu tohoto roku. Její první kniha Skutečná osciluje mezi několika žánry. Najdeme v ní detektivní vyšetřování, milostnou linku i trochu nadpřirozena. 

Na konci června jste vydala váš debut Skutečná. Jedná se i o váš první rukopis, nebo se u vás v šuplíku najdou i starší texty?

Určitě se tam najdou i starší texty. Třeba z mých "nácti". Na jednom z nich teď právě pracuji.

Kolik času uplynulo od počátku psaní příběhu do vydání knihy?

To byla opravdu dlooooouhá cesta, ale asi nejdéle trvalo sebrat odvahu rukopis někam poslat. Celkově jsem ji psala a průběžně vytahovala a zase schovávala do šuplíku asi tři roky. Potom (až jsem konečně sebrala odvahu a rukopis poslala) dost času přidaly posudky, kterými si kniha v nakladatelstvích prochází. Můj rukopis byl v jiném nakladatelství napoprvé odmítnut, a to mě přinutilo ho zase na pár měsíců schovat. Ovšem druhý pokus, ke kterému jsem se odhodlala díky facebookové skupině Knižní závisláci, byl úspěšný! Suma sumárum s opravami a přípravami to máme skoro pět let.

Kdo všechno sehrál v tomto procesu větší roli?

Jejda... kolik máte času? :-)

Pokud jde o samotný proces od počátku mého psaní, tak určitě celá moje rodina, která mě podporuje. Zvláště pak moje babička, která vždy četla a schovávala vše, co jsem napsala. Podpora je v tomhle strašně důležitá. Přátelé  - především kamarádky, které můj rukopis četly a to nejednou. Měly sem nou svatou trpělivost. Takovým milníkem byl pro mě jeden vstup v rádiu s moderátorkou Kateřinou Pechovou, která mě svým motivačním proslovem přiměla rukopis poslat. I když to napoprvé nevyšlo... byl to první krok a to je důležité. Chvíli na to jsem objevila skupinu Knižních závisláků, kde Adam Pýcha vyzýval k tomu, aby - pokud někdo ze závisláků píše - poslal svůj rukopis. Tak jsem to zkusila znovu a... tentokrát to vyšlo! Na ten pocit nikdy nezapomenu. Potom už se na procesu podílela obrovská spousta lidí... Redaktorka Žaneta Kovářová, grafička Adéla Korbelářová (krásnější obálku nemohla vytvořit) a spousta dalších lidí z nakladatelství, kteří nejsou nikde vidět a to je škoda...

Bylo potřeba na knize po redakční kontrole ještě významně zapracovat nebo prošla bez větší úprav?

Úprav tam bylo dost, ale šlo spíše o gramatiku nebo slovosled. Sem tam nahrazení slov nějakými vhodnějšími. Samotný příběh mi byl naštěstí ponechán bez větších zásahů. Se Žanetou jsme pracovaly jen na podrobnějších popisech atd. Nicméně semnou měla svatou trpělivost, a za to jsem jí opravdu vděčná. Když vydávají váš první rukopis, je ze začátku těžké, přijmout jakékoliv zásahy, ale ona na na mě byla moc hodná. :-)

Co vlastně mají potenciální čtenáři od Skutečné očekávat?

Skutečnou bych popsala jako román položený na základě detektivní zápletky (ač podle mě není tím nejdůležitějším v příběhu) s romantickou linkou. Jako hlavní v něm ale vidím nádech mystery, který se prohlubuje v druhém díle.

Čtenáři se v knize nedozví jméno městečka, ve kterém se příběh odehrává. Prozradíte nám alespoň přibližně, s jakou lokalitou jste pracovala, nebo to necháte čistě na čtenářích?

Tohle bylo při posuzování mého rukopisu velké "ale". ALE, já si stojím za tím, že by si čtenář měl ten příběh zasadit do takových míst, jaké si bude chtít sám představit. "Hluboké lesy" může každý z nás vidět jinak a já v konkrétním místě nevidím důležitost. Samozřejmě to neznamená, že jsem při popisu nečerpala i ze skutečných míst tady u nás (viz. starý důl), ale nechala bych čtenáře, ať si představují. :-)

Někteří vaši spokojení čtenáři doufají, že se dočkají druhého dílu nebo dalších vašich knih. Potěšíte je, nebo už máte s jednou knihou splněno?

Rozepsaných knih je v mém šuplíku opravdu hodně. Ráda zkouším nové věci, takže v něm najdete vše od veršované divadelní hry, po romantasy, které jsem v tuhle chvíli naprosto propadla a chtěla bych ji dokončit. No a... nevím, jestli to mohu prozradit, ale druhý díl Skutečné se schovával v šuplíku stejně jako ten první. Jen kratší dobu. Takže uvidíme... Já doufám, že mu taky brzy bude umožněno spatřit světlo světa.

Je něco, co byste vzkázala těm, kteří se své rukopisy zatím zdráhají poslat k posouzení nakladatelstvím?

Někdy stačí jen malé postrčení - jako motivační proslov v rádiu, nebo chvilka odvahy a... Může to vyjít! Možná ne napoprvé, nebo napodruhé, ale jednou ano. Škoda každého krásného příběhu, který zůstane v šuplíku.

Sny se plní!... Má kniha je toho důkazem.