Naši autoři

Vzděláním fyzik, který působil v Akademii věd. V roce 2008 se umístil na 2. místě soutěže se svou detektivní povídkou a od té doby se věnuje psaní a pořádá literární workshopy. Je autorem šesti knih a své povídky má uvedeny v mnohých antologiích. Nejraději má sci-fi, ale píše také fantasy a technické články.

Čtenářům jste známý převážně jako autor detektivních příběhů. Zkáza ráje se jeví jako čistokrevná sci-fi, resp. postapokalyptický román. Je to poprvé, kdy jste zavítal do tohoto žánru?

Málo věcí si pamatuji úpně přesně, ale tohle určitě. V osmé třídě, úča, jinak jedna z nejlepších učitelek, nám zadala tohle téma. Vybral jsem si cestu do Atlantidy, červí dírou, a celý kontinent omylem zničil. Teď to konečně vidím, měl bych se nad sebou zamyslet.

Jak byste váš nový román čtenářům představil? Na co se mohou těšit?

Zcela stručně to vyjádřila moje žena – „o starém a naštvaném chlapovi, který pořád řeší nějaké problémy“. Tak to není. Ten chlap je jen smutný, že způsobil svým vynálezem časové loďky rozpad naší civilizace. Většina obyvatel při hledání lepšího života odešla do minulosti, možná až do ráje. Ve druhé linii příběhu se rozvíji nová společnost, těží z trosek a zbytků minulosti. Není lepší než ta naše, je až příliš stejná.

Jak dlouho jste na příběhu pracoval?

Za Zkázu mám diplom z roku 2011, umístila se v první desítce ze šesti set povídek. Krátký příběh, rozsah devět tisíc znaků, o to delší komentáře - že se nejedná o povídku, že měla být diskvalifikovaná, že jsem zabil dobrý nápad. Chyběl „oblouk“, bez expozice, zápletky i katastrofy.

Nechal jsem ji v šuplíku, byla spousta jiného psaní a trvalo „čtyři knihy“ než mě políbila múza a z povídky se stala kniha. Celých deset let.

Pro čtenáře určitě bude atraktivní prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Zaměřil jste se na konkrétní české lokace? Popřípadě čerpal jste i z reálných historických událostí?

Reálná událost určitě ne, myslím, že cestování v čase a zpět nebude nikdy možné, ale místo příběhu reálné je. Usedlost mého hrdiny leží východně od Českých Budějovic, řeka Malše, rozpadající se elektrárna Temelín, nápovědou je i Gabréta – Šumava.

Na obálce knihy pracoval Jiří Dvorský a myslím, že se velice povedla. Měl jste jako autor o obálce nějakou představu, nebo jste to nechal čistě na nakladateli?

Nechal na nakladateli a dobře udělal, obálka má velký půvab. Původní moje představa, orvaný strom poznání a mrtvý had, dobytý ráj plný odpadků, Adam s Evou popíjí pivo, cigaretu v ruce. To je peklo, a těžko namalovat.

Vzděláním jste fyzik. Uplatnil jste některé své znalosti při psaní? Co třeba takový časový paradox?

Ensteinův časový paradox mě neuchvátil, pracuje jen jedním směrem. Opravdový paradox je časová smyčka se změnou kauzality. Fyzika mi pomáhá, používám ji často, pravdivý detail dává vymyšlenému příběhu autencititu, jen se musím držet, abych nepáchal technický popis. Potom musím škrtat, a to dělám nerad.

Cestování v čase a postapo jsou velmi zábavná a zdánlivě nevyčerpatelná témata. Máte některá oblíbená díla, ať už se jedná o literaturu či film?

Mám je rád a jsou mraky knih i filmů, třebas Atlas mraků, Na hromnice o den více, Návrat do budoucnosti, ostatně, i Planeta opic je o cestě časem. A české Zítra vstanu a opařím se čajem nebo Zabil jsem Einsteina velmi cením, mají humor, který jinde chybí.

Je Zkáza ráje uzavřeným příběhem, nebo by se mohli čtenáři v budoucnu dočkat pokračování? Popřípadě máte v plánu se k tomuto žánru vrátit?

Příběh Zkázy se mi sám pod rukama uzavřel a těžko ožije. K problematice cestování v čase jsem se již stačil vrátit – Projekt Philadelphia mám v rukopise. Konspirační teorie o pokusu za druhé světové války transportovat torpedoborec Eldridge DE 173 v prostoru a čase. O něm se dá dohledat množství informací, většinou neuvěřitelných nebo protichudných, které jsem se pokusil sjednotit v příběhu posledního přeživšího z posádky lodi a zvědavého novináře. „Vtip na sto osmdesát normostran“, řekla moje žena, „a pointa nestojí za nic.“

To zní skvěle, budu se těšit. Díky za rozhovor a ať se daří.