Recenze a tipy redakce

Edice Smrtihlav, která spadá pod značku Fobos a zaměřuje se na hororová díla minulého století, hlásí svůj devátý přírůstek! Je jím román Mlha z pera anglického spisovatele Jamese Herberta. Nenechte se však zmást názvem – s novelou Stephena Kinga ani s filmem Johna Carpentera nemá toto dílo nic společného. Čeká vás stoprocentně britská záležitost se vším všudy – od Temže přes ikonický červený doubledecker až po zdánlivě poklidnou anglickou krajinu.

Román vyšel poprvé v roce 1975 a jak zmiňuje sám autor v předmluvě, stál v dobrém i špatném slova smyslu na samém počátku nové vlny vysoce explicitních příběhů, které si málokdy braly servítky, pokud šlo o vyobrazení hrůz skýtaných realitou. Nastala doba, kdy se čtenáři i diváci otrkali a prosté vyděšení jim už nestačilo – chtěli být šokováni. Jeden z nejuznávanějších autorů žánru, Ramsey Campbell, sice o této knize prohlásil, že příběh plný vraždění, šílenství a krveprolití obsahuje pozoruhodně málo explicitního násilí, já s ním však ani z dnešního pohledu nemohu souhlasit. Zejména mužští čtenáři pravděpodobně hned dvakrát pocítí silné nepohodlí v rozkroku. Obě scény jsou pro ně totiž dost nepříjemné – první z nich je nesmírně sugestivní, druhá pracuje s hrozivou předzvěstí, která naštěstí zůstane nenaplněna. Je otázkou, co by toto dílo udělalo s mou křehkou dětskou psychikou, kdybych se do něj v 90. letech, kdy u nás vyšlo poprvé, opravdu začetl. Tehdy jsem si knihu z městské knihovny odnesl pouze kvůli atraktivní obálce od Petra Bauera a po týdnech ji vrátil netknutou. Po dlouhých třech dekádách však román vychází v novém překladu Martiny Šímové, což mi dalo ideální příležitost tento letitý rest napravit.

Co dodat k samotnému ději? Pokud znáte autorovu kultovní „krysí“ trilogii, dobře víte, že se s tím Herbert rozhodně nemaže. Tajemná mlha zde vyvěrá z hlubin země a probouzí (nejen) v lidech ty nejtemnější pudy – oběti propadají šílenství a mění se ve vraždící bestie se sklonem k brutalitě a sebepoškozování. Příběh se v tu chvíli mění v mozaiku kratičkých, strhujících epizod, které servírují nesmírně násilná a mnohdy až bizarně originální úmrtí.

Kdo nečeká hlubokomyslné filozofické dílo, ale touží po nefalšované, brutální a zábavné jízdě plné nonstop akce a napětí ve stylu béčkových filmů 70. a 80. let, bude nadmíru spokojen. Herbert navíc do té vší zkázy přimíchal i decentní milostnou linku, takže si na své zároveň přijdou i romantičtější povahy.

Mlha je dokonalým příkladem toho, jak skvěle může fungovat poctivý brakový horor. Tento syrový, dravý a nesmírně atmosférický příběh jasně ukazuje, proč se James Herbert nesmazatelně zapsal mezi průkopníky moderní vlny explicitního strachu.