Naši autoři

ZROD TEMNÉ GRAVITACE

Celý projekt odstartoval zhruba před dvaceti lety pod pracovním názvem Nulová gravitace. Jedinou myšlenkou, která se od té doby nezměnila, byla touha proměnit samotnou gravitační interakci v samostatnou literární postavu. Všechno ostatní prošlo naprostou proměnou.

Původní námět na filmový scénář se postupně přerodil v román. Z hrdiny, vojáka s amnézií, kterého se jeho nadřízení pokoušeli zlikvidovat, se nakonec stal středoškolský učitel fyziky. Skutečný příběh Temné gravitace se tak mohl zrodit až ve chvíli, kdy jsem se definitivně rozhodl napsat knihu.

Na začátku stál rozsáhlý rešeršní výzkum o vývoji a současném stavu vědeckého poznání gravitace. Cíl byl jasný: shromáždit maximum informací a ukotvit děj ve vědecké realitě. Přestože v příběhu hraje obrovskou roli představivost, stál jsem o věrohodné základy, které čtenáře vtáhnou do realismu, jemuž bez problému uvěří.

Po týdnech a měsících strávených na internetu a nad stohy vědeckých časopisů, včetně populárního Science & Vie, jsem narazil na web darksideofgravity.com Frédérica Henryho-Couanniera. Nebudu zde zabíhat do detailů jeho teorie – pokud vás zajímá víc, vřele doporučuji navštívit jeho podrobné stránky. Právě tam jsem ale konečně našel svůj vědecký pilíř a hlavně nový název, který jsem okamžitě přijal za svůj. Můj projekt Temná gravitace byl na světě!

VÝSTAVBA PROJEKTU

Když se pustíte do projektu formátu Temné gravitace, víte, že vás čeká minimálně rok intenzivní práce. Aspoň taková byla moje původní naivní představa. Realita mě rychle vyvedla z omylu – trvalo to celé tři roky.

Mým cílem bylo vytvořit maximálně realistický příběh. Chtěl jsem stavět na reálných vědeckých datech a teoriích a zasadit děj do skutečných lokací, jako je ISS nebo New York a jeho předměstí. Sám vědec nejsem, takže jsem musel nastudovat vše dostupné o gravitaci či antihmotě. Právě tehdy jsem narazil na teorii temné gravitace a okamžitě měl jasno o názvu knížky. Rešeršemi nad články a weby jsem strávil zhruba 6 až 8 měsíců. To byl onen „realistický“ fundament celého příběhu.

Dalším logickým krokem bylo modelování postav a dramatické struktury. Nedokážu začít psát, aniž bych přesně věděl, odkud vycházím a kam směřuji. Nejdříve proto buduji kompletní chronologii děje souběžně s charaktery postav, které děj ponesou. V případě Temné gravitace je to klíčové, protože příběh vyprávím z několika různých úhlů pohledu. Tato fáze byla sice extrémně zdlouhavá, ale považuji ji za kritickou – tvoří totiž kostru celé knihy.

Jakmile máte hotovou chronologii a postavy, přichází strategické rozhodnutí: jak příběh odvyprávět? Začínáte promýšlet, jak dávkovat informace čtenáři, aby byl neustále v napětí. Rozebíráte časovou osu a pilujete charaktery. V této fázi, která patří k mým nejoblíbenějším, začínají postavy ožívat a samy vám diktují, co se bude dít dál.

Teprve ve chvíli, kdy mám v rukou detailní osnovu všech kapitol s popisem děje (avšak bez dialogů), sedám k samotnému psaní. K tomu jsem se dostal až po dvou letech příprav.

Samotné psaní pro mě znamenalo skok do neznáma. Přechod od filmového scénáře k románu je obrovská změna a začátek byl docela zastrašující. Díky důkladné přípravě jsem ale svůj styl našel velmi rychle, aniž bych nad tím musel příliš přemýšlet. A když už se jednou rozjedete, je to čistá radost. Doslova žijete se svými postavami a zažíváte nefalšovaný autorský křest ohněm.

PRACOVNÍ POSTUP

Pokud jde o samotný pracovní postup, vsadil jsem na software Scrivener. Pro řízení tak rozsáhlých projektů, jako je Temná gravitace, je ideální – vše máte centralizované v jednom jediném souboru. Už žádné povalující se poznámky a hodiny ztracené jejich hledáním. Pokud se s programem naučíte pracovat (což vyžaduje trochu trpělivosti), oceníte ho i jako skvělý nástroj pro samovydavatele, protože umožňuje snadný export do všech potřebných formátů.

Během psaní jsem si nastavil přísnou pracovní disciplínu. Psal jsem každý den, a to i ve chvílích, kdy jsem jen bezradně seděl před blikajícím monitorem a nedokázal ze sebe dostat jedinou větu – ano, i to k tomu patří.

Celý proces vyžadoval obrovskou vytrvalost. Nedokázal bych spočítat dny, kdy jsem měl chuť to vzdát a kdy mě přepadal pocit, že veškeré úsilí přichází vniveč. Realita je ale taková, že pokud svému projektu stoprocentně věříte, nesmíte polevit. Vytrvalost je klíč k úspěchu.

POSTAVY

Srdcem románu Temná gravitace je rozsáhlá mozaika charakterů, kterou tvoří celkem 22 hlavních postav. Právě jejich jedinečné osobnosti jsou motorem celého děje – bez nich by žádný příběh neexistoval.

Důkladná psychologie postav je pro mě naprosto zásadním stavebním kamenem ještě předtím, než napíši první větu. Jakmile mám v hlavě hrubou kostru děje, začínám se plně soustředit na hrdiny, kteří příběh potáhnou. Pro každého z nich vytvářím detailní profil, kde jdu do nejmenších podrobností. Přestože se spousta těchto detailů v samotné knize nakonec neobjeví, pomáhají mi vytvořit drobné nuance, které postavy v představivosti čtenáře skutečně oživí.

Při práci na postavách navíc využívám metodu, na kterou jsem zvyklý z psaní filmových scénářů. Jelikož pocházím z filmového prostředí, pro každou roli si podvědomě dělám vlastní virtuální casting. Hledám reálné herce a herečky, kteří přesně odpovídají mé představě o daném charakteru. Tyto vizuální kotvy mi pak pomáhají precizně vykreslit všechny aspekty jejich rodící se osobnosti.

LOKACE

Abych mohl děj co nejpřesněji ukotvit v realitě, trasu Hélèniny expedice jsem pečlivě naplánoval pomocí aplikace Google Earth. Pro někoho, jako jsem já, kdo ve „Velkém jablku“ nikdy osobně nebyl, je to geniální lokalizační nástroj s neuvěřitelnou přesností. Google Earth zkrátka umožňuje provádět (téměř) bezuhlíkový autorský průzkum!

Nabízí se otázka: proč zasadit děj zrovna do Spojených států? Uznávám, že je to do jisté míry klišé, za což mě ostatně kritizovali i někteří vydavatelé. Já si ale Temnou gravitaci od začátku nepředstavoval jinak než jako strhující, dynamický blockbuster stvořený pro široké publikum. Mým hlavním cílem bylo čtenáře bavit a za tímto rozhodnutím si plně stojím. Koneckonců, jak kdysi prohlásil Alfred Hitchcock: „Je lepší od klišé začít než k němu dospět.“

Co se týče mezinárodní vesmírné stanice (ISS), ta představuje jeden z nejúžasnějších úspěchů lidstva. Díky astronautovi Thomasi Pesquetovi, který během své první mise v roce 2016 detailně nafotil její interiér, se dnes může kdokoli virtuálně projít všemi jejími moduly. Projekt ISS 360° nabízí fascinující pohled do zákulisí a díky množství interaktivních fotografií a videí odhaluje téměř vše o každodenním životě na oběžné dráze. Tyto stránky pro mě byly skutečným zlatým dolem. Pomohly mi obohatit děj o spoustu autentických detailů, které bych si sám od stolu nedokázal ani představit. 

Z webu www.christianclement.com přeložil a upravil Aleš Richter.