Recenze a tipy redakce

Začnu asi tím největším překvapením. Nemám ráda milostné trojúhelníky. Tedy takové ty opravdové, kdy jedna postava miluje dva lidi zároveň. Většinou je to pro mě důvod knihu odložit, protože mám jasno, komu fandím, a ten zbytek mě spíš rozčiluje. Jenže Jsem tvůj anděl mi ukázala, že i milostný trojúhelník může být napsaný tak, že mu člověk uvěří.

Nejvíc mi srdce drásal Cassiel. Jeho příběh byl krutý a několikrát mi ho bylo neskutečně líto. Přesto jsem ale od začátku až do konce fandila Nathanielovi. Ani vlastně nevím proč. Ten nezbedný blonďák si mě získal způsobem, který nedokázala pochopit ani samotná Samantha.

Přiznám se, že začátek knihy pro mě byl trochu náročnější. Děj na mě působil místy chaoticky, uspěchaně a chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala. Jenže postupně všechno začalo dávat smysl. Každá drobnost, každá zmínka i jednotlivé osudy postav do sebe začaly zapadat jako dílky skládačky a já si uvědomila, že ten prvotní zmatek měl svůj důvod.

Právě propojení jednotlivých příběhových linek mě bavilo asi nejvíc. Líbilo se mi, jak Michaela Havlová dokázala postupně odhalovat další vrstvy příběhu a přicházet s nečekanými zvraty. Ať už šlo o odhalení Samanthiny rodinné linie nebo samotné představení Lucifera, pokaždé mě dokázala překvapit.

Co ale ve mně kniha zanechala, se popisuje mnohem hůř.

Mám pocit, že po dočtení nezmizela jen poslední stránka, ale i kus mojí duše. Jako by se rozpadla na tři části a každá zůstala s jednou z hlavních postav.

Ke konci jsem se zoufale držela naděje. Pořád jsem věřila, že ještě zbývá dost stránek na to, aby se všechno nějak obrátilo. Na několik desítek minut jsem přestala jen číst a měla jsem pocit, že ten příběh skutečně prožívám společně s nimi.

Cítila jsem zradu. Pak lítost. Nakonec pochopení a zvláštní klid… jen aby ho vzápětí vystřídala obrovská bolest, která přišla úplně nečekaně. S každým posledním slovem jsem měla pocit, že mi puká srdce.

Jsem tvůj anděl je první kniha s milostným trojúhelníkem, kterou jsem si opravdu zamilovala. O to větší radost mám z toho, že ji napsala česká autorka. Michaela Havlová je navíc z mého rodného města, což byl vlastně hlavní důvod, proč jsem po knize sáhla. Měla jsem možnost ji několikrát potkat osobně a musím říct, že působí jako člověk s duší anděla… i když po tom, čím mě v téhle knize nechala projít, bych řekla, že se v ní schovává i kousek ďábla.

Za mě má tahle kniha nádhernou pestrost, silné emoce a předčila všechna moje očekávání. Rozhodně ve mně zanechala stopu, která jen tak nezmizí.

Další recenze Báry Bischoffi můžete najít na jejím instagramovém profilu @baru_ash.