Recenze a tipy redakce
Pozor, aby vás vítr nezavál až do Větrné Lhoty vysoko v oblacích...
21.9.2026
Milé děti, mílí rodičové, vítejte ve Větrné Lhotě, v místě, kde vítr s kouzly ožívá. Nachází se nad našimi hlavami daleko v oblacích. Právě tam sledujeme život dvou malých větrných brášků Fí a Fú. Větříčkové – obyvatelé Větrné Lhoty vedou život jako my na zemi. Ti nejmenší chodí do školy Fičandy, kde se učí všem dovednostem, které budou pro svoji budoucí profesi potřebovat. Krom létání, foukání, kouzlení s kouřem, mraky i blesky, se větříčci učí i seberozvoji – jak zvládat strach, jak si více věřit a umět si přiznat chybu.
Postupně se naši malí větříčci Fí a Fú setkávají s různými situacemi, ať už ve škole nebo při hledání nových přátel. Líbí se mi myšlenka jejich odlišnosti. Fí je zvídavý, intelektuál a snílek, kdežto Fú je horká hlava a tak trošku nezbeda, který dříve koná, než by věci promýšlel. Společně objevují nové výzvy, které na ně čekají na každém kroku. Krom rošťáren, dobrodružství a sem tam malých katastrof, sourozenci se seznamují s tím, co je to odvaha, že lež má krátké nohy, že chybami se dá ledasco naučit a že občas neuškodí si říci o pomoc a umět i sám naslouchat. Mnohé je spojeno se strachem a s odlišností, ale když se společně táhne za jeden provaz, odměnou může být zázrak v podobě přátelství, podpory a lásky. Velkým poselstvím, které jsem z knihy cítila, je, že můžeme být jiní, odlišní, a přesto dokážeme najít něco, co nás pojí a posiluje.
Na Fí a Fú: Větříčci z Větrné Lhoty se mi velmi líbí její důmyslně rozložená trajektorie malých příběhů, která mladým čtenářům a posluchačům dávkuje informace o rodině Větrovcových, o škole a okolí Větrné Lhoty. Nápadité jsou jemné náznaky toho, s čím se můžeme setkat v běžném životě. Především u dětí. Příběh brášků Větrovcových dětem může poskytnout hned několik psychologických berliček, pokud děti v sobě řeší nějaké pocity, které sami neumění popsat. V knize jsou po každé krátké kapitole „Větříčkovské výzvy“, kde můžete nalézt otázku k zamyšlení, hravý úkol týkající se předešlé kapitoly a tvořivý úkol. Předně oceňuji i krátké dodatky pro dospělé.
Vše podtrhuje krásná ilustrace Heleny Synkové. Text Petry Laury Maxové je psaný citlivě, čtivě, běžnou hovornou češtinou, tak aby děti zaujal. Při čtení si mohou děti a rodiče klást navzájem otázky, což podporuje tvořivost, sebekritičnost, rozvoj myšlení a představivosti.
Mé hodnocení: 5/5










