Naši autoři

Autorčin napínavý debut Skutečná i jeho pokračování Neskutečná si rychle získaly pozornost čtenářů. Letos úspěšné autorce vyšla dětská fantasy kniha Elementárie, a momentálně ji vychází i romantasy Temnotou vyvolená, která čtenáře zavádí do světa tří znepřátelených rodů a dávných legend. Právě o této novince i o vzniku celé série Legendy věčných jsme si se Šárkou Przewoznou povídaly v následujícím rozhovoru.

Jak byste popsala vaši novou knihu Temnotou vyvolená někomu, kdo fantasy běžně nečte?

Jedná se o romantasy – čímž se rozumí romantická zápletka na pozadí fantasy světa. V tom mém jsem se zároveň pokusila o větší hloubku toho všeho okolo, aby si čtenář neodnášel jen motýly v břiše, ale i pocit, že se jedná o opravdu propracovaný příběh. 

Temnotou vyvolená spadá žánrově do romantasy, které se těší obrovské popularitě. Čím si vysvětlujete, že čtenáře tolik přitahuje kombinace fantasy světa a romantiky?

Patřím mezi ně a asi je těžké vysvětlit, proč. Nebo možná ani ne. Já osobně romantickou linku v příbězích vyhledávám, a pokud se nějaká z nich odehrává ve fantasy světě, je to pro mě ještě lákavější. Mám ráda, když si v příběhu můžu prožít něco nemožného, zažít něco neskutečného a zamilovat se do někoho neexistujícího.

V knize pracujete s velmi propracovanou mytologií. Jak takto komplexní svět vznikal?

Na začátku jsem měla jen základní představu o tom, jak chci tenhle svět a jeho legendy postavit. Lež v nich měla hrát hlavní roli od začátku. Přiznám se ale, že všechno ostatní se skládalo postupně samo. Čím hlouběji jsem v příběhu byla, tím víc mi do sebe vše zapadalo. Bohové, legendy a lži hrají velkou roli v celé sérii Legendy věčných.

Při čtení postupně rozkrýváme, že chod světa všech tří rodů i lidí stojí na manipulaci a účelově vytvořených legendách. Bylo pro vás důležité ukázat, jak snadno může společnost uvěřit systému, který se zaštiťuje „tradicemi“?

Asi by se to tak dalo říct. I když je celý tenhle příběh smyšlený – postavy, společenství i svět – vždy se najde podobnost se světem, který známe. Myslím, že někdo si z toho může odnést zážitek jako z každého jiného smyšleného příběhu... Ovšem někdo si z toho může odnést i víc. To už je na každém čtenáři. Ne nadarmo vymýšlíme příběhy, kde dobro vítězí nad zlem... Nebo ne?

Romance mezi Tal a Leeramem je velmi intenzivní, fyzická, místy mi přišla možná až závislostní. Jak jste nad jejich vztahem přemýšlela?

Chtěla jsem, aby byl jejich vztah jiný. Chtěla jsem, aby byl od počátku příběhu velmi intenzivní, ale v takové rovině, jakou v tu chvíli každý z nich potřebuje. Hloubka jejich vztahu se potom vykresluje postupně. Jinými slovy – nejprve jde hlavně o fyzično, kterého je tam, myslím si, docela dost.

V závěru se cesta hlavní hrdinky částečně stočí k touze po rodině a „obyčejném“ životě. Jak tuto její proměnu vnímate? Neoslabuje to její původně rebelský charakter?

Myslím, že její rebelský charakter jí zůstane. Nicméně ona je už od začátku „jiná“. Její postava se vlastně celý příběh hledá. Ví, že je jiná, ale neví proč. Schovává své pravé já, aniž by tušila, jaké ve skutečnosti je. Celkově je Talajla v Legendách věčných postavou, která si projde největší proměnou. Anebo... Možná jen konečně nalezne samu sebe.

Ke kterému rodu byste sama chtěla patřit: k Dcerám, Mágům, nebo Měnivším? A proč?

Vybrala bych si rod Měnivších, a to proto, jací jsou. Jejich magie nespočívá v tom samém jako magie Mágů nebo Dcer. Jejich magie je v myšlenkách a ovládání mysli. Navíc se dokáží proměňovat, což je podle mě prostě wow. Neuvěřitelně jsem si užila popis jejich vesnice i tradičních zápasů, kde bych skandovala v první řadě. 

Temnotou vyvolená je první částí série Legendy věčných. Můžete poodhalit, na co se v rámci série mohou čtenáři těšit (nebo jaké s ní máte plány)? 

Přiznám se, že nemám ráda otevřené konce. Takové ty, kdy si čtenář rve vlasy, protože nutně potřebuje další díl. Tohle tady snad nehrozí. Temnotou vyvolená je první díl série, ale svým způsobem je ukončená. Následující díl bude navazovat a dál odkrývat faleš a intriky Bohů, ale hlavní postavy se vymění. Celkově se všichni hlavní hrdinové představí už v prvním díle, ale každý z nich dostane svůj vlastní prostor. Co ovšem nemůžu slíbit, je, že mě nebudete proklínat na konci druhého dílu, protože ten se mi uzavřít nepodaří. Celkové rozuzlení pak přijde až na konci třetího dílu.

Letos vám vyšla i dětská fantasy kniha Elementárie. Prozradíte, kde pro své světy hledáte inspiraci?

Všechno jsou to asi světy, které jsem si vysnila jako dítě nebo náctiletá. Navíc si myslím, že pořád tak nějak dítětem jsem, takže to není tak těžké. Těžké je napsat to tak, aby s rukopisem redaktorka neměla moc práce.

Co vám udělalo v poslední době radost?

Snažím se tak nějak vyhledávat malé radosti neustále. Od běžných každodenních radostí přes milé recenze, novou knížku anebo nějakou knižní setkávačku s novými autory. Třeba teď bylo opravdu hezké seznámit se na Světě knih s autory: Michaelou Havlovou, Kateřinou Daleckou, Petrou Lukešovou a Pavlem Hénikem. Mám opravdu ráda tuhle knižní komunitu – lidé jsou v ní opravdu milí, neexistuje v ní (anebo jsem se s tím alespoň nesetkala) autorská rivalita. Všichni se navzájem podporují a přejí si úspěch.