Úryvky

Pan Wright se k ní poprvé pořádně otočil a jeho pronikavé tmavé oči ji prohlédly. Sam se podařilo probudit jeho po­zornost a on byl rázem jako vyměněný. Jako by předtím jen náměsíčně bloumal a teprve teď se probudil.

Přinutila se mu ten upřený pohled oplatit, ačkoli zrovna příjemné jí to nebylo.

„Tak dobrá, Harkerová,“ řekl nakonec. Když si uvědomi­la, co znamená, že ji oslovil pouze příjmením, projel Sam tělem nával vzrušení. Prošla. „Ale obávám se, že jsem k vám nebyl zcela upřímný. Pařížský případ již byl přidělen.“

„Cože?“ vyhrkla Sam překvapeně. „Komu?“

„Slečně Heleně Moriartyové.“

„Lady M?“ Sam se zasmušila. Jediným člověkem z lon­dýnské pobočky slavnějším než pan Van Helsing byla vše­obecně známá Lady M, nebo správněji doktorka Helena Moriartyová. Měla pověst brilantní a více než trochu děsivé osoby a dnes už pracovala výhradně samostatně. Tedy ne že by někdo chtěl pracovat s ní.

Jediná dcera nechvalně známého profesora Moriartyho. Muže, kterému Scotland Yard přezdíval Napoleon zločinu. Muže, o němž se šeptalo, že stojí za polovinou veškeré kri­minální činnosti na Západě, od krádeží nevyčíslitelně cen­ných francouzských olejomaleb po prodej egyptských mumií na podsvětním stínovém trhu. Muže, který zhasil nejjasnější světlo Londýna – život Sherlocka Holmese.

Kriminální génius spolu s Holmesem málem pohřbil i dok­tora Watsona, ale statečný lékař přežil, aby podal svědectví o Moriartyho zločinech. Ten byl následně vypuzen ze svého místa na univerzitě a přinucen stáhnout se do úkrytu. Mezi lidmi se říkalo, že své stínové říši vládne dál, ale dokázat mu to nikdo nemohl. A co víc, nikdo nedokázal ani najít důkaz, že tento muž stále ještě existuje.

„Co o ní víte?“ zeptal se pan Wright.

„Je terénní agentka a doktorka chemie se vzděláním z Ox­fordu. Specializuje se na superkritické tekutiny, ačkoli nedáv­no publikovala článek o kapalinové chromatografii. A také, ehm…“ Další slova Sam volila velice pečlivě. „Slyšela jsem, že je velmi chytrá.“

Ve skutečnosti slyšela, že když se jednou doktorce Moriartyové nedařilo odehnat muže, který ji s urputnou vytrvalos­tí obtěžoval, začala se věnovat včelařství, vydestilovala vůni včelí královny a vpašovala ji dotyčnému do holicí pěny. Včely se potom kolem něj doslova rojily – nacházely si ho, kamkoli se vrtnul, protahovaly se škvírami a klíčovými dírkami, větra­cími otvory a komíny. Nakonec toho chlapa málem dohnaly k šílenství.

Vždyť ony jenom chtějí být kamarádi, vzkázala mu prý dok­torka Moriartyová ozvěnou jeho vlastních slov. A opravdu, bodly ho jen asi dvakrát nebo třikrát.

Asi netřeba dodávat, že po takovém kousku ji ctitel už nechal na pokoji.