Úryvky

Úryvek ze stran 125–127 z knihy Dětský hřbitov od Reginy Andrásové:

Sofie ráno vyprovodila Isabellu, která nepřestávala brblat, že musí do školy metrem, a tramvají dojela do práce komfortněji, než kdyby se pracně prokousávala ranní špičkou. Komisař už seděl ve své kóji a telefonoval. Rolety měl opět vytažené.

Ian Prochrow seděl za svým stolem, počítač měl ale vypnutý a prohlížel si nehty. O jeho opěradlo se z druhé strany opírala Cleo, koukala mu přes rameno a vyprávěla mu nějakou historku.

DonDon, který seděl naproti Ianovi, se snažil číst nějaký spis. Bishop tu ještě nebyl. „Všichni jsou taková ranní ptáčata?“ podivila se Sofie, které rozhodně nepřišlo, že by dorazila pozdě. Než stačil někdo zareagovat, vyšel komisař ze své kóje, podíval se skepticky na rozjařenou Cleo.

„Seržantko Belcottová,“ přerušil ji suše. „Byla jste v tom nákupním centru? Nenašel jsem nikde vaše hlášení.“

Cleo se zatvářila odbojně. „Já jsem v tom centru byla, mluvila jsem s nima, ale nikdo si nic nepamatuje.“

„A v těch charitních obchodech?“

„Je tam jenom jeden. Je to spíš secondhand.“

„A tam jste byla?“ zeptal se komisař s nekonečnou trpělivostí.

„Jo. Ale měli zavřeno.“

„A vrátila jste se tam?“

„Ještě jsem se k tomu nedostala. Pomáhala jsem Ianovi s tou jeho prostitutkou. Má s tím hodně běhání.“

„Žádal jsem vás, abyste pomáhala seržantu Prochrowovi s jeho případem?“

„Ne, ale…“

„Pokud vím, seržant na tom pracuje s inspektorem McDonaldem. Ani jeden se nezmínil, že by potřeboval výpomoc. Vy jste ode mě dostala úkol a ten jste nesplnila. Proč jste ho nesplnila? Máte pocit, že na svou práci nestačíte?“

„Chtěla jsem pomoct Ianovi, má toho hodně,“ řekla Cleo vyčítavě a podívala se směrem k Ianovu stolu, ale ten byl najednou nesmírně zaměstnaný zapínáním svého počítače a vůbec neslyšel, co se kolem něj děje.

Komisař chvíli mlčky Cleo sledoval, sevřel rty a pak kývl hlavou směrem ke své kanceláři. „Pojďte se mnou, prosím.“

Cleo se vzpurně zastavila ve dveřích a podívala se po zbytku kanceláře, jako kdyby u nich hledala podporu. Každý si však najednou hleděl velmi intenzivně svého.

#img1#

„Zavřete, prosím, dveře,“ vyzval ji komisař. Opřel se o stůl a ona zůstala stát kousek od dveří. Chvíli se na ni díval a pak řekl: „Tak abychom si pro příště rozuměli, seržantko, priority na tomto oddělení stanovuji já a vy se budete řídit mými rozkazy. Takže se seberte a jděte udělat to, co mělo být už dávno hotovo. Chci seznam lidí, kteří v tom centru pracují, všech, kteří se motají okolo toho charitního obchodu, a chci výpověď každého z nich, i kdyby měl mít mor. Chci, abyste tam prolezla všechna místa, kde se můžou scházet mladí lidé, a žádám vás, abyste vyslechla každého, na koho narazíte. Předpokládám, že jste se na tohle oddělení dostala, protože jste někoho přesvědčila o svých kvalitách, takže teď o nich přesvědčte i mě!“

Cleo, která během jeho proslovu zrudla jako rak, ale nedalo se určit, jestli hanbou nebo rozhořčením, jen zamumlala: „Ano, pane.“ Otočila se ke dveřím.

Vešla zpět do kanceláře, strhla z věšáku bundu a zmizela na chodbě. Komisař vyšel za ní a chvíli sledoval její odchod. Ve dveřích se málem srazila s Bishopem, který se za ní jen překvapeně otočil.

„Dobré ránko,“ pozdravil, ale komisař si ho nevšímal. Podíval se na Iana a řekl odměřeně: „Seržante Prochrowe, seznamte mě s výsledky vašeho vyšetřování."

Ian bohorovně popadl složku a hrnul se ke komisaři. Zazvonil telefon a komisař Desmond ho zvedl a představil se. „Ano,“ řekl potom. „Výborně. Pošlete mi to e-mailem. Aha. Už jste to poslali. Fajn. Díky za zavolání.“

Položil sluchátko a podíval se na Bishopa, který akorát zapnul počítač. „Inspektore, máme identifikaci toho druhého těla. Přepošlete prosím fotku a další údaje seržantce Belcottové. Je na cestě do toho nákupního centra a s fotkou má větší naději, že narazí na někoho, kdo tu dívku pozná.“