Recenze a tipy redakce
Recenze titulu Sladká fazolová pasta od Duriana Sukegawy
5.1.2026
Román Sladká fazolová pasta je třetí knihou japonského spisovatele Duriana Sukegawy. Autor v ní spojuje cesty tří zdánlivě nesourodých postav a je působivou úvahou o přátelství ve světě, který bývá nemilosrdný.
Sentaró je bývalý vězeň s nenaplněným snem stát se spisovatelem. Pracuje v malém stánku s dorayaki – sladkými lívanečky plněnými fazolovou pastou, nikoliv proto, že by ho práce snad naplňovala, ale protože musí splácet dluhy jeho majiteli. Sladké vlastně ani nemá rád. O práci se u něj uchází Tokue, stará žena poznamenaná důsledky malomocenství, které prodělala jako mladá. Sentaró ji nejprve pro její stáří a pokřivené prsty nechce najmout, nicméně záhy zjistí, že Tokue dělá nejlepší fazolovou pastu, jakou kdy v životě ochutnal, ustoupí tedy a přijme ji. Do stánku chodí pravidelně i studentky nedaleké střední školy, mezi nimi i Wakana, která žije jen s matkou a pomalu dospívá do reality dospělosti, chudoby a kompromisů.
Všechny tři postavy nesou sociální stigma, díky kterému jsou do jisté míry ostrakizováni – Sentaró jako bývalý odsouzený, Tokue kvůli své nemoci a Wakana, která kvůli chudobě nemůže žít život jako její vrstevníci. Jejich setkání se stává ponorem do témat společenského vyloučení, identity a tělesné křehkosti a zároveň je připomínkou, že skutečnou hanbou není odlišnost, ale předsudky, které ji obklopují.
Tempo vyprávění určují sakury a jejich kvetení a opadávání, jsou jakýmsi metronomem času, který odráží vnitřní proměnu postav, které se učí rozpoznávat krásu tam, kde ji jiní nevnímají.
„Když uvidíme jen realitu, zachce se nám umřít.“
Sentaró znovu nachází sebeúctu a kontrolu nad svým životem až díky setkání s Tokue. Našla si pro sebe způsob, jak v nespravedlivém světě přežít – nasloucháním. Naslouchání pro ni není jen způsobem, jak vnímat svět, ale i jak v něm zůstat. Když dokážeme naslouchat i běžným věcem, otevíráme se jiným realitám, které nám umožňují přežít. Sukegawův román tak není jen o síle jednotlivce, ale i o síle mysli – o víře, že právě naše vnitřní nastavení nás může zachránit před pádem do prázdnoty.
Tokue žila většinu času v izolaci. Její příběh tak poukazuje na regresivní japonské zákony, které po desetiletí nutili pacienty s malomocenstvím opustit svět kolem sebe a žít v izolovaných komunitách, oddělených od zbytku společnosti. Předsudky nezmizely ani po ukončení nucené izolace v roce 1996. Lidé, kteří byli dříve umisťováni do sanatorií pro pacienty s leprou, v nich často zůstávali i po vyléčení. Svět za plotem pro ně zůstal stejně cizí jako dřív.
Příprava dorayaki se pro mě v románu stala nejen metaforou péče, ale i obrazem samotného procesu přijetí. Při čtení jsem si znovu uvědomila, že vytvořit něco opravdu dobrého, ať už je to jídlo nebo vztah, vyžaduje čas, trpělivost a pozornost, někdy i ochotu porozumět tomu, co přesahuje naši každodenní perspektivu.
Sukegawa vykresluje všechny tři hrdiny s velkou citlivostí a bez zbytečného patosu. Sladká fazolová pasta není sladká v doslovném smyslu. Její sladkost se rozlévá postupně, kapitolu po kapitole. Román nabízí naději, že laskavost a pozornost k druhým mohou být tichou formou odporu vůči světu, který často víc hodnotí, než naslouchá. Připomíná, že lidé mohou svůj život změnit a že my ostatní jim k tomu můžeme pomoci vytvořit prostor.
Čtení této knihy pro mě bylo silným zážitkem. Je to příběh velmi citlivý a mimořádně současný, strhující svou dojemností, aniž by sklouzl k sentimentu. Sladká fazolová pasta je kniha, kterou byste neměli číst ve spěchu, potřebuje, abyste ji nechali rozvonět. Když jí tu pozornost dopřejete, odmění se vám sladkým pocitem, který vám zůstane pod kůží ještě dlouho po dočtení.
Kniha vyšla v originále v roce 2013 a stala se autorovým nejznámějším dílem, které mu přineslo mezinárodní uznání, mimo jiné i díky filmové adaptaci režisérky Naomi Kawase zroku 2015. Nutno dodat, že příběh sám je natolik filmový, že si ho čtenář může snadno představit. V českém překladu, který vyšel v roce 2025, se o skvělou jazykovou podobu postarala Anna Cima, známá také jako autorka oceňovaných románů Probudím se na Šibuji a Vzpomínky na úhoře.
