Úryvky

Athéna pokyne rukou. Hermes a Afrodita začnou přesouvat stolek, na němž leží šachovnice a balíček karet. Přítomní kolem nás se rozestaví podél stěn a čekají jako publikum.

Hádes se na mě podívá a skoro nepostřehnutelně pohne hlavou ke straně. Pochopím z toho, že chce, abych předstoupila. Vstane z křesla a odkopne ho až ke stěně.

„Co mám čekat?“

Potřese hlavou. „Víš, že se říká, že prozradit pravdu je jako svléknout se?“

„Ano.“

„Dobře, tak tahle hra má dvojí smysl. Metaforický i doslovný.“

Hlasitě polknu a on si toho všimne. „Dobře. To zvládnu. Proti komu budu hrát? Proti Athéně?“

„Ach, to by bylo příliš snadné,“ odpoví mi ona zprostředka místnosti. „Budeš hrát proti tomu, kdo tě sem pustil. Proti Hádovi.“

Trhnu sebou. Čekala jsem všechno, ale tohle ne. Ani Hádes nevypadá nadšeně, ale nestěžuje si. Zpomaleně dojde po bok své sestry. „Tak pojď, Haven.“

Postavím se proti němu. Athéna stojí po naší pravici jako rozhodčí zápasu.

„Naked Truths má jen pár pravidel. Budu vám střídavě dávat jednu otázku. Vyzvaný se může rozhodnout, jestli odpoví, nebo si něco svlékne. Abychom věděli, že říkáte pravdu, budeme vám monitorovat srdeční tep a prohlásíme odpověď za nepravdivou, pokud se významně zrychlí. V případě, že zalžete, si musíte něco svléknout také.“

Nepřipadá mi to jako kdovíco. Předstírám lhostejnost, ale položím možná tu nejdůležitější otázku: „Jak moc se svlékáme?“

Athéna se zahihňá. Odpoví mi Hádes a při tom na mě intenzivně hledí.

„Úplně.“

„První, kdo zůstane nahý, prohrává,“ uzavře ona.

Newt chce protestovat, ale Percy ho zadrží. Liam se opět objeví jako hlídka v pokoji: „Slyšel jsem, že se tu bude někdo svlékat.“

Obrátím pozornost zpět k sourozencům Livelyovým. „A co je výhra?“

Athéna pokrčí rameny a kousek couvne, jako by to, co se chystáme hrát, vyžadovalo nějaký prostor navíc. „Co chceš. Peníze? Sex? Cokoli.“

Ještě se soustředím na odpověď, když cítím, že se mě něco dotklo na ruce. Hermes mi navléká na ukazovák pravé ruky oxymetr. Mrkne na mě a odstoupí. Hádes si ho na prst připevní sám bez pomoci. Asi tu hru dobře zná.

Athéna si zkříží paže na hrudi a pozorně se na nás dívá. Vymění si se sourozenci posunek a já pochopím, že hra začala. „Haven, kdybys měla příležitost, šla bys do postele s Hádem?“

Musím soustředit všechny síly v těle, abych doširoka nevykulila oči. „Ne.“

Oxymetr neudělá nic, nezaznamená žádnou významnou změnu tepu.

Dovolím si mrknout na Háda. V jeho výrazu neprosvítá žádná emoce. Nezdá se, že by mu moje odpověď vadila.

„Háde, kdybys měl příležitost, šel bys do postele s Haven?“

Pár vteřin čekám na jeho „ne“. Čekám, i když už si začne rozepínat svou bílou košili a odhodí ji na zem. Zůstane do půl těla nahý. Usmívá se.

„Haven, kdybys měla příležitost, šla bys do postele s Apollem?“

„Co to je za otázky?“ vyhrknu. „To jsou všechny stejné? Chceš ode mě seznam kluků, kteří mi připadají přitažliví?“

Hermes si dá obě ruce před pusu. „Odpověz! Odpověz!“

Nakloním hlavu. Přimhouřím oči. „Ne.“

Srdeční tep se mi zrychlí. Otravné pípání mašinky na prstě se ozve na celý pokoj a všichni ztuhnou překvapením. Včetně mě. Netroufám si podívat se Apollovým směrem.

Hádes má pootevřenou pusu.

Sundám si boty a zůstávám v košilce, sukni a punčochách.

„Háde,“ pokračuje Athéna, „vadí ti, že Haven připadá Apollo přitažlivější než ty?“

Nezaváhá. „Vadí. Je přece jasné, že já jsem hezčí.“ Otočí se směrem k Apollovi. „Promiň.“

Apollo se na nás ani nepodívá. Vypadá, že není v pohodě. Když na to teď myslím, připadá mi, že to je jediný ze sourozenců, kterého tyhle hry zřejmě nebaví. Je možné, že jeden z nich nemá chuť je hrát? Že nejsou všichni zajedno?

Hádův tep zůstane pravidelný. Řekl pravdu.

Athéna chodí pomalým krokem dokolečka kolem nás a pokaždé, když se přiblíží, mi naskočí husí kůže. „Haven, líbí se ti na Hádovi aspoň něco? Jediná maličkost? Může to být i banální detail.“

Podívám se na něj. Neznám ho, takže o jeho charakteru mluvit nemůžu. A pokud se omezíme na estetiku, rozhodně není ošklivý. Jenže tělesná přitažlivost leží na pevnějších základech. Vím, že je to riziko, ale odpovím: „Ne.“

Hádovým obličejem probleskne hněv a jizva se stáhne. Jenže když se mi zrychlí tep, uvolní se. Hermes tleská a směje se, jako jediný v místnosti. Stáhnu si punčochy a nechám je v botách.

„Háde, přitahuje tě Haven fyzicky?“

Už chci říct, že je to stejná otázka jako předtím, když se ho ptala, jestli by se mnou spal, ale uvědomím si, že to tak vlastně není. Pokud vím, Hádes by mohl být ten typ člověka, který nepřipisuje žádný význam aktu jako takovému. A že pro něj tedy není těžké jít do postele s někým, kdo se mu nelíbí. Tahle otázka znamená mnohem víc.

Hádes si rozváže boty a zuje se. Nechce odpovědět?

Hermes rozrušeně pokřikuje. Apollo do něj šťouchne loktem a omylem se na mě podívá. Ihned uhne pohledem.

„Haven, kdybys měla říct, kdo je nejpřitažlivější, jestli Apollo, Hermes, nebo Hádes, koho bys označila?“

Už jsem těmi jejími otázkami unavená. Nemyslela jsem si, že budou tak konkrétní a že budou ti, kterých se týkají, přítomni. Rozepnu si zip u sukně a nechám ji spadnout k nohám. Kdosi překvapeně šeptá. Nemůžu znovu odpovědět: „Apollo.“ Nechci dát Livelyovým nic, čím by mě pak mohli pokoušet a otravovat.

Hádes má oči upřené na moje nohy a nedělá nic pro to, aby koukal jinam. Pozoruje mě s naléhavostí, která mi začíná vadit. Nikdy jsem neměla se svým tělem problém, ani s nahotou. Ale teď už chápu tu dívku, co tu byla přede mnou.

Já jsem však ve výhodě. Já mám ještě dva kousky spodního prádla a košilku.

On má kalhoty a boxerky.

„Výborně, máme dva velice šikovné hráče,“ zvolá Athéna tónem, který se mi vůbec nelíbí. „Vidím, že hra začíná být nudná, takže následující otázka bude za všechno oblečení, co máte na sobě. Pokud ten, koho se zeptám, odpoví správně, ten druhý se svlékne donaha.“

Prudce se k ní otočím. „Cože? Ale to nemůžeš! To nebylo v pravidlech!“

Afrodita se zasměje. Nikdy jsem ji neslyšela se smát, ale smích má zvonivý tak, jak jsem si ho představovala. Hermes už je z toho všeho celý pryč. Nespouští ze mě oči a freneticky si olizuje rty.

„Háde,“ zahřmí Athéna, „chtěl bys, aby se Haven svlékla a stála před tebou nahá?“

Hádes přimhouří své šedé oči. Přejíždí mě jimi od hlavy k patě tak dlouho, až si začínám myslet, že chce hru ukončit. Mohl by vůbec?

Všichni přítomní mu visí na rtech, jako by jim měl odhalit tajemství posmrtného života.

Pohlédnu směrem k Newtovi a jeho přátelům. Můj bratr je předkloněný a má obličej v dlaních. Liam po jeho levici mi ukazuje palec nahoru. „Skvělá postava, Haven,“ šeptne.

A pak se to stane. Hádes si rozepíná černé džíny.

Zadržím dech.

Zastaví se. Podívá se na mě. „Ne,“ řekne sotva slyšitelně.

Pak se podívá na svůj oxymetr, jako by sám nevěděl, jestli řekl pravdu, nebo ne. Ale tep nezrychlí. Zůstane stejný. A jeho zvuk mi zní v uších a překrývá jakýkoli jiný hluk.

„Haven, svlékni se,“ nařídí Athéna.