Naši překladatelé a redaktoři

Nedávno vyšly pod značkou FOBOS dva tituly, na jejichž překladu pracovala Julie Tesla. Pojďme si je nyní společně s Julií představit.

AR: Les duchů je po Ostrově čarodějnic dalším titulem od autorky Carolyn Jess-Cooke, který vychází pod značkou FOBOS. Julie, můžete nám o knize něco málo prozradit?

JT: Les duchů je ponurý už jen samotným námětem, pojednává totiž o osudech neprovdaných matek ve Skotsku 50. a 60. let minulého století. V knize se protnou životy několika mladých žen poslaných porodit do odlehlého penzionu vedeného zvláštním manželským párem. Nejen že se z žen v penzionu stává neplacená pracovní síla, v okolních lesích se navíc začínají vynořovat podivné věci, celé panství svírá zlověstná atmosféra a hlavní hrdinky Mabel a Pearl zjišťují, že dostat se pryč nebude tak snadné, jak si myslely.

AR: Sídlo Lichen Hall z 16. století na čtenáře působí zlověstně již od samého začátku. Mluví o téměř hmatatelné hrůze a klaustrofobické atmosféře. Měla jste stejné pocity?

JT: Rozhodně. Kromě toho, že dům obklopuje nejasné, plíživé zlo, ho navíc doslova požírá hnilobná houba, která už stihla spolknout celé jedno křídlo. Přiznám se, že jsem se dokonce u některých pasáží přistihla, jak zadržuju dech, abych nevdechla spory.

AR: Příběh se odehrává ve Skotsku, odkud autorka také pochází. Využila tak znalosti místních legend a gaelského folklóru, což jistě přispívá k celkové gotické atmosféře. Jak moc kniha využívá fantaskních prvků a nakolik je zakořeněna v realitě?

JT: Příběh samotného panství Lichen Hall vychází z legend o královně víl Nicnevin, popisované osudy neprovdaných matek jsou ale bohužel až příliš reálné – setkáváme se tu se sexuálním násilím, zavržením ze strany rodiny, vyloučením ze společnosti a odsuzováním jakékoliv jinakosti. A všichni určitě známe nechvalně proslulé Magdaleniny prádelny, jimiž se autorka inspirovala – opět krutá, a ne až tak dávná realita.

AR: Druhá kniha, za jejímž překladem stojíte, vychází o týden později. Zde mám osobně velká očekávání a předpokládám, že se bude jednat o velký čtenářský zážitek. Povedená obálka čtenáře láká na kultovní ságu prostoupenou dusnou atmosférou a plíživou hrůzou. Co na román Blackwater říkáte vy?

JT: Blackwater jsem si zamilovala, i když přiznávám, že jsem ke knize zpočátku přistupovala s opatrností jako ke všem hororům. McDowell ale znovu ukázal, že mu nejde o laciné, prvoplánové strašení – hororové prvky jsou tu roztroušené velice střídmě a působí spíš jako jemný podtón vkrádající se do všedního života postav. Fascinovala mě ta kombinace rodinné ságy, jižanského koloritu a téměř nepostřehnutelné hrozby, která čtenáře drží v napětí až do hořkosladkého konce.

AR: Jak byste popsala Elinor, tajemnou postavu celé série?

JT: Elinor je silná, cílevědomá mladá žena, která přichází do města Perdida s jasným cílem: provdat se za Oscara Caskeyho. Právě toto její rozhodnutí změní osud nejen rodiny Caskeových, ale i celého města a jeho okolí. Elinor je Oscarovi naprosto oddaná a ochotná bojovat za něj a jejich společné štěstí do roztrhání těla, ovšem ne vlastního – naše půvabná hrdinka má totiž ještě druhou, ne úplně lidskou tvář…

AR: I když autor za svůj poměrně krátký život napsal řadu románů, sága Blackwater se stala jeho opus magnum. Vznikla začátkem 80. let minulého století a v roce 1983 vycházela na pokračování po dobu šesti měsíců v šesti svazcích, což bylo na tu dobu něco neobvyklého. Mimo jiné se tímto krokem nechal inspirovat i Stephen King, který učinil totéž se svým románem Zelená míle. Je první kniha vůbec nějakým způsobem uzavřená, nebo má naprosto otevřený konec a navazuje na ní rovnou kniha druhá?

JT: V češtině sága vychází ve dvou dílech, z nichž první sice uzavírá jednu éru rodiny Caskeových, ale příběh tu ani zdaleka nekončí. Druhá část plynule navazuje a sleduje další osudy rodiny v období, kdy dospívá nová generace – s ní přicházejí nové konflikty a změny v dynamice vztahů, a právě tehdy začínají na povrch probublávat temná tajemství.

AR: McDowell stojí i za scénaři k Burtonovým filmům Beetlejuice a Ukradené Vánoce. Oplývá jeho literární dílo také kapkou černého humoru?

JT: McDowellova literární tvorba je o poznání vážnější a temnější, ale i v ní se dají najít prvky suchého, černého humoru. Dokresluje to jeho jedinečný styl, který je nejen temný, ale i inteligentně ironický.

AR: Stejně jako v Chladném měsíci nad Babylonem, který jste mimochodem také překládala, a v Elementálech se příběh odehrává v Alabamě. Autorovi bylo toto prostředí velmi dobře známo, jelikož zde žil po celý svůj život, a díky tomu také dokázal barvitě vykreslit chování a povahu místních obyvatel. Můžeme zde mluvit o klasickém jižanském románu, jak ho známe od Williama Faulkenra, Flannery O´Connorové či Cormaca McCarthyho?

JT: Řekla bych, že McDowell byl ke svým postavám mnohem shovívavější a laskavější než zmiňovaní autoři, přesto však dokázal jižanskou povahu vystihnout s úžasnou precizností a v celé její hloubce včetně všech rozporů.

AR: Předpokládám, že na překladu druhé části příběhu se již pracuje.

JT: Překlad druhé části už je dokončený, a pokud všechno půjde dobře, kniha by měla vyjít příští rok.