Naši překladatelé a redaktoři

Šárka Králíková žije v Podkrkonoší a překladům se věnuje bezmála dvacet let. Na britské univerzitě St. Andrews vystudovala psychologii. Právě studium v zahraničí ji přivedlo na překladatelskou dráhu, a když se probojovala k překladům knih, byl to pro ni splněný sen. Svůj domov sdílí se dvěma dcerami, dvojicí fenek, párem morčat, slepicemi a manželem, který zuby nehty vzdoruje holčičí převaze. Ve volném čase čte, případně při poslechu audioknih zahradničí, vyšívá nebo si hraje na truhlářku. Aktivně se věnuje i výcviku psů.

Darcy Coates si ve svém novém románu Kde tě nenajde odskočila od strašidelných domů a rozhodla se čerpat děs ze slasherů a příběhů o příšerách. Do jaké míry se kniha odlišuje od těch, které jste si měla doposud možnost přečíst nebo na jejichž překladech jste pracovala? 

Asi hlavní rozdíl bych viděla ve stáří hlavních postav. U všech ostatních knih jsou hrdinové dospělí, zde se potkáme s partou puberťáků. Antagonista se vlastně celkem podobá zombíkům z knihy Pod hladinou, tedy to není duchařina, ale ani nic pro Darcy úplně nového.

I když byla kniha v originále označena za Young Adult, podle reakcí čtenářů je nejspíš dobře, že se Naše nakladatelství rozhodlo neškatulkovat a tuto nálepku u českého vydání vypustit. Podle všeho se totiž jedná o poměrně drsné čtení, které krvavými scénami a morbiditou nešetří. Opravdu Darcy tolik přitvrdila?

Young Adult označení nejspíš pramení právě z toho stáří hlavních hrdinů, je to ale skutečně krvavé a místy nechutné čtení. Třeba takový vcelku podrobný popis rodiny rozřezané na kusy a znovu sešité do vaku z jejich kůže, jehož obsahem jsou všechny jejich kosti, svaly a vnitřnosti; to bych neoznačila za čtení vhodné pro mládež.

Tím, že se děj románu odehrává na maloměstě, vystupují v něm dětští hrdinové a využívá nadpřirozených prvků, je přirovnáván například k sérii Stranger Things, snímku Jeepers Creepers či Kingovu románu TO. Myslíte si, že Darcy využívá některých prvků a scén úmyslně jako pocta zmíněným dílům?

Jako poctu bych to neviděla. Je to spíš klasický recept, který jednoduše funguje. Puberťáci, kteří jsou schopnější než dospělí. Jeden chytrý, který všechno vyřeší, jeden odvážný, k tomu hlupák pro trochu legrace a někdo zvenčí, aby nabídl nezaujatý pohled na věc. Navíc se leze do podzemí, což už prostě vybízí k přirovnání se Stranger Things nebo To. Tím však podobnosti končí a samotný záporák mi připadá docela originální.

Pro české vydání vznikla originální obálka, která využívá detailů z knihy. Řeč je především o červené niti, která má v knize svou roli. Co na obálku říkáte? 

Řekla bych, že je trefně morbidní a děsivá a určitě naláká ty správné čtenáře.

Naše nakladatelství začalo v poslední době na obálkách vydávaných knih uvádět jména překladatelů. Co říkáte na to, že se vedle autorčina jména skví i to vaše?

Podle mě je to jednoznačně skvělý tah. Překladatel může i dobrou knihu zabít, nebo naopak špatnou do jisté míry zlepšit. Na české scéně je ale takový neviditelný, všichni hodnotí příběh a překlad v recenzích zmíní, jen když se jim nelíbí. Navíc, každý překladatel má jiný styl, který nemusí sednout každému (někdo rád příběh šperkuje knižními výrazy a květnatými obraty, já třeba usiluju hlavně o to, aby text přirozeně plynul, byl na první dobrou srozumitelný a umožnil čtenáři ponořit se do příběhu), a zvýšení povědomí o tom, kdo na jaké knize pracoval, může čtenářům pomoci ve výběru dalšího čtiva.

Pracujete nyní na nějaké další hororové lahůdce?

Právě teď mám rozpracované dvě knihy – povídkový titul Ghost Camera, opět od Darcy Coates, a k tomu thriller The Hike od Lucy Clarke. A zakrátko mě čeká ještě jedna darcyovka – poslední díl Strážkyně hrobů.