Úryvky

„Takže,“ vrátil jsem se k podstatnému, „o Pavlovi vím víc, než bych občas rád, ale co ten druhý šéf… Martin?“

„Marek. Marek Tichý.“ Kamila se ještě smála, ale současně už pomalu vážněla. „To je taky super chlap. Hodně jiný než Charvát. Ne že by Charvát nebyl super, ale…“

„V čem je Tichý jiný?“

„Řekla bych, že ve všem. Ale ty se mnou třeba nebudeš souhlasit.“

„Já znám jen Pavla,“ připomněl jsem.

„Dost dlouho a dobře, já vím,“ zopakovala mi Kamila moje vlastní slova. „Takže tě nepřekvapí, když řeknu, že… no, Charvát umí být docela drsný.“

„Asi by se nedostal tam, kde je, kdyby to neuměl.“

„A to není špatně.“

„Pokud není drsný moc…“ nadhodil jsem.

Asi jsem chápal, jak to Kamila myslí. Pavel působil tvrdě, ale většina lidí to respektovala, protože od nikoho nečekal nic, co by nedělal on. Jestli zaměstnance donutil pracovat do osmi, znamenalo to, že sám zůstal do půlnoci.

„To ne,“ ubezpečila mě Kamila, „ale je to byznysmen. Obchod je pro něj vším, zatímco Tichý se mnohem víc stará o to, jak se lidi u nás cítí. Možná proto jim to spolu tak klape.“

„Protiklady se prý přitahujou,“ konstatoval jsem.

„Přesně tak. Tichý je prostě… správňák. Holky z marketingu mu říkají skautík, ale nemyslí to zle. To on dělá všechny ty blbosti pro zaměstnance, teambuildingy, dětské dny, vánoční večírky… Když má někdo problém, nikdy ho nepovažuje za moc banální a nic nezamete pod koberec.“

„Teď máš na mysli něco konkrétního?“ zeptal jsem se.

Kamila zavrtěla hlavou a zněla upřímně, když odpovídala: „Vlastně ne, ale… No, třeba když jsem nastupovala, spadaly asistentky pod takovou zlou čúzu. Pár holek si na ni stěžovalo, protože je nutila do přesčasů, a sama přitom byla pořád venku,“ Kamila prsty ve vzduchu naznačila uvozovky, „na nákupu kancelářských potřeb nebo na jednání s dodavatelem, chápeš… Párkrát jsem byla u toho, když kritizovala, jak holky vypadaly, a to dost sprostě. Jednou se mě snažila poslat domů, abych se převlíkla, že mám moc krátkou sukni. Tichý se do toho vložil a nakonec ji vyhodil pro bossing. Ale i to udělal hrozně slušně, přitom nemusel.“

„Máš pravdu, zní jako fajn chlap.“

„A taky je… Chudák.“

„Proč chudák?“ zeptal jsem se, ale když se na mě Kamila překvapeně podívala, usoudil jsem, že předstírat nevědomost by mohlo v tomhle případě působit až moc neuvěřitelně. „Aha, myslíš tu jeho dceru…“ 

„Nevlastní dceru, ale fakt bys to nepoznal.“ Kamila použila podobná slova jako Pavel. Jen sotva by se spolu domluvili, takže to asi vnímali stejně. „Teda aspoň ne z toho, jak se k ní choval.“

„A z toho, jak se ona chovala k němu?“

„Co? Ne. Myslela jsem spíš z toho, že si vůbec nebyli podobní. Viděl jsi někdy Tichého osobně?“

Zavrtěl jsem hlavou. „Jen na internetu.“

„Ale i tak sis musel všimnout…“ Kamila zaváhala a nakonec se usmála. „Má šmrnc, víš. Můj typ to není, ale chápu, co na něm holky vidí.“

„Líbí se ženám?“ zeptal jsem se.

Kamila se napila vína a potom se na mě pobaveně podívala. „Ženám se líbí kdekdo. Moje babička vždycky říkala, že každé zboží má svého kupce. Já o tom ale začala proto, že… no, Hanka, jeho dcera, byla taková nijaká. Ani ne tuctová, prostě jen… nijaká.“

„Byla?“ zopakoval jsem.

Jestli jsem čekal, že se Kamila zarazí, pletl jsem se. Možná za to mohl alkohol, možná byla tvrdší, než vypadala, ale znovu na mě upřela pohled, který by se dal přeložit jako Ale no tak! Sice byla mnohem mladší a působila spíš jako modelka než asistentka, ale i pro ni platilo to, čeho si Pavel cenil především – nebyla hloupá. „Zmizela před rokem. Čekáš, že se ještě najde?“

„A ty?“

„Co myslíš?“

„Já o tom moc nevím.“ Zatočil jsem sklenicí mezi ukazováčkem a palcem. „S Pavlem jsme to vlastně nikdy neprobírali.“

„Píšeš detektivky,“ připomněla mi Kamila. „Jak by podle tebe skončila tahle?“

Zvedl jsem hlavu a naše oči se na moment setkaly. Kamilu možná napadlo, že byla upřímná až moc, a vzápětí… pochopila, proč jsme s Pavlem o zmizení Hany nikdy nemluvili. Představoval jsem si, jak se jí myšlenkový vlak žene hlavou, od Marka Tichého až k tomu, co se stalo mně. Mohla o tom nevědět, ale měl jsem pocit, že ví. Babička, která moje knihy znala, to zaznamenala určitě.