Napsali o nás

Maja Lunde se do povědomí čtenářů dostala díky jejímu Klimatickému kvartetu, které představuje volně navazující sérii čtyř knih - Historie včel, Modrá, Kůň Převalského a Sen o stromě. Každý z titulů se zaobírá fiktivní klimatickou katastrofou, ale i přesto v hlavní roli zůstávají mezilidské vztahy. Jitka Jindříšková z portálu iLiteratura tentokrát hodnotila poslední titul ze série, tedy Sen o stromě, ale v článku s názvem Ekologické varování počtvrté přidala i několik dalších zajímavostí.

"Přestože norské umělecké literatuře dlouhodobě vévodí mezilidské vztahy, nelze přehlédnout ani výrazný trend návratu k přírodě a varovných vizí blízké budoucnosti ovlivněné klimatickou změnou. Patrně největší hvězdou škatulky klimatická fikce, a to i v mezinárodním kontextu, je norská spisovatelka Maja Lunde (nar. 1975), jejíž romány z takzvaného klimatického kvartetu Historie včel (Bienes historie, 2015, č. 2017), Modrá (Blå, 2017, č. 2018) a Kůň Převalského (Przewalskis hest, 2019, č. 2021) se dočkaly velmi pozitivních ohlasů také u nás. Během první vlny pandemie covidu-19 se v norských médiích objevila zpráva, že Maja Lunde přerušila práci na čtvrtém, závěrečném dílu, protože šířením nebezpečné virové nákazy začal příběh příliš připomínat skutečnost. Sen o stromě (Drømmen om et tre, 2022, č. 2024) tedy vyšel s mírným zpožděním, nyní se do něj ale můžeme začíst i v českém překladu."

Na portálu iLiteratura najdeme také recenzi třetí knihy ze série, Kůň Převalského, a to od Kateřiny Kryštůfkové, která se později stala překladatelkou titulu Sen o stromě. Kryštůfková nicméně nezůstává pouze u třetího dílu série, takže se i o předchozích dílech Klimatického kvarteta.

"V Historii včel splétá autorka tři dějové linie: vyprávění ženy Tao, odehrávající se v roce 2068 v Číně, padesát let po celosvětovém kolapsu, na plantážích ovocných stromů, kde Tao musí štětečkem ručně opylovávat květy, neboť kvůli nevhodnému hospodaření, nadměrnému používání pesticidů a extrémnímu počasí vyhynuly včely. Tao čelí nejen tvrdým pracovním podmínkám, ale především se systémem, jemuž není radno se vzpírat, bojuje o svého tříletého syna. Druhou linii tvoří příběh Williama Savageho, jenž se v Anglii v roce 1852 snaží vynalézt revoluční včelí úl, a třetí pojednává o Američanu Georgeovi, vlastníka velké farmy v Ohiu, na níž chová včely, avšak roku 2017 se náhle stává svědkem jejich nepochopitelného vymírání.

V Modré je vyprávění zjednodušeno na dvě dějové linie – první, odehrávající se v roce 2017 v Norsku, vypráví stárnoucí ekologická aktivistka Signe, jež se v mládí v rodné vsi na západním pobřeží Norska postavila proti snahám využívat zdejší vodní zdroje k výrobě elektrické energie, avšak prohrála a nyní se vrací, aby se pomstila, zatímco protagonistou druhé linie, odehrávající se v roce 2041 ve Francii, je mladý David, jenž se s dcerkou Lou zachránil před ničivým požárem a nyní živoří v uprchlickém táboře a navzdory nedostatku vody a všespalujícímu žáru se snaží zajistit svému dítěti lepší život.

Třetí knihu Kůň Převalského zahajuje vyprávění Evy, žijící v norské vsi Heiane v roce 2064. Blízká budoucnost je zde stejně jako v předchozích dílech poznamenána nespecifikovanou ekologickou katastrofou, nazývanou „kolaps“, o níž se dozvídáme pouze tolik, že ji zavinili sami lidé, kteří se následně dali do pohybu – opouštějí země na jihu sužované vedrem a nedostatkem vody a putují na sever, jenž má vody naopak nadbytek. Eva se snaží zajistit přežití sobě a své čtrnáctileté dceři a současně udržet zbytky zoologické zahrady, jejíž součástí jsou i klisna a hříbě koně Převalského. Druhá linie románu představuje veterinářku Karin, která v roce 1992 přiváží z Francie do Mongolska malé stádo osmi kertaků, jež hodlá vypustit do volné přírody. Poslední příběh tvoří vzpomínky ruského biologa Michaila Alexandroviče Kovrova, jenž v 19. století přivezl do Evropy vzácné, mýty opředené divoké koně, o nichž se lidé domnívali, že již vyhynuli."