Recenze a tipy redakce

Zatraceně mámo, jak psát o Chlapcích a nevykecat toho moc. No dobrá, vezmu to zkratkou a budu doufat, že mě nesežerou strašáci, nebo jiná havěť.

Retelling, tedy převyprávění klasického příběhu nebo pohádky, je v posledních letech poměrně populární žánr. Snad proto, že si autoři do známých a archetypálních příběhů mohou takto vložit něco svého a originálního. Mohlo by se tedy zdát, že se Jakub Ćwiek v knize Chlapci vydal tímhle směrem, ale to jen na první pohled. Chłopcy, které mimochodem napsal v roce 2012, kdy retelling nebyl ještě zdaleka tak populární, začínají tam, kde původní příběh J. M. Barrie ukončil. Pro čtenáře to znamená, že vůbec nemusí znát původní příběh Petra Pana, ale pokud viděl film Hook, nebo původní divadelní hru či knihu zná, nějakých odkazů na ně se v Chlapcích dočká.

Something's wrong, shut the light

Heavy thoughts tonight

And they aren't of snow white.

Ztraceňáci pokračují ve svých dobrodružstvích v současném Polsku. Pod vedením Zvonilky, která s nimi opustila Neverland, vytvořili motorkářský gang, bojují proti nadpřirozeným démonickým bytostem a snaží se přežít. Je také důležité zmínit, že Ztraceňáci jsou nadáni originálními magickými schopnostmi. Když ve městě které se nachází nedaleko starého zrušeného zábavního parku, v němž žijí, začne skupovat pozemky agresivní podnikatel, musí se mu chlapci postavit, jinak přijdou o svůj domov. Problém je v tom, že jsou to pořád kluci, i když v tělech hromotluckých chlapů. A tak i jejich prostředky v boji proti zlu jsou často klukovsky ztřeštěné.

Leave the light

Enter the darkness

Hold on to me

Away from Neverland.

Z původního příběhu vzal autor pouze Zvoněnku. Tu postavil do čela party zbrusu nových postav, přičemž nejde jen o věk hrdinů, kteří jsou dospělí, ale i o nové charaktery které však odráží charaktery postav z předlohy.

Nejlepší přirovnání by bylo představit si Zvoněnku jako svobodnou matku sedmi přerostlých kluků, která se živí tak trochu jako prostitutka a své děti vede jako gang motorkářů, kteří se nechají najímat na ne až tak čisté práce. Vyprávění je vlastně složené ze série různých událostí, díky nimž poznáváme nejen jednotlivé kluky, ale také to, jak vlastně celá rodina Ztraceňáků funguje. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o zcela nahodilé, spolu nijak nesouvisející střípky ze života Ztraceňáků, ale při bližším pohledu čtenář zjistí, že do sebe jednotlivé dílky vyprávění dobře zapadají a ve finále tvoří ucelený obraz. Autor občas poskočí do minulosti a ten přechod není zrovna plynulý, nicméně i tyto reminiscence mají svůj význam.

Příběh začíná brutální akční scénou, která by směle mohla konkurovat scénáři filmu Od soumraku do úsvitu, ale po té příběh hodně zvolní. I když se i na dalších stránkách dočkáme nějaké té akce, drsných bitek, nekorektního humoru, vulgárních hlášek a umně skrytých popkulturních odkazů, spíš než ve stopách české akční školy jde Jakub Ćwiek jinou cestou, neboť knihu vystavěl jako drsný příběh o klucích z ulice, a ne jako přímočarou akční jízdu.

#img1#

Jakub Ćwiek umí vtáhnout a čtenář si k Zatraceňákům najde vztah během chvilky. Těch tři sta stránek uteče jako voda, čemuž hodně pomáhá nejen střídání prostředí, ale především časté přepínání mezi tím, co dělají jednotliví členové rodiny. Co také stojí za pochvalu, je bezchybná chemie, která mezi jednotlivými členy gangu funguje. A to navzdory tomu, že Ztraceňáci jsou v podstatě prototypem přerostlých dětí na autistickém spektru. Možná proto vnímavější čtenáře chytnou za srdce víc, než kdyby šlo o partu převlečených Terminátorů.

Za mě je Jakubův literární návrat na český knižní trh příjemným zážitkem a vzhledem k tomu že mají Chłopcy ve své domovině čtyři díly a Robert Pilch již pilně pracuje na překladu druhého dílu, máme se na co těšit.